Vil mori před léty dosáhl nejvyšší
cukernatosti svých individuí cukrovky 21%. Umělý výběr již způsobu výběru osiva (velkých,
zdravých zrn semen) dává značné zlepšení kultury u-
sen), při čemž pravděpodobně jedná výběr nejlépe
vyživených jedinců. Obyčejně se
má to, racionální výběr, má-li míti úspěch, může se
týkati pouze jedné vlastnosti. Ze
všech ostatních pokusů vyplývá, meze individuální pro
měnlivosti jsou při nekonečném výběru umělém také hra
nicemi ne-li proměnlivosti vůbec tedy aspoň hrani
cemi typu, střed proměnlivosti. Ale nemusí tomu tak býti. mrkev.110 DR.
Při tom třeba stále opětovaným výběrem udržovati kub
turu dosažené výši. Ale rozsáhlým výběrem
mnohokráte opětovaným, jakož ochranou kultur před kří
žením cizími plemeny docílil Johannsen překvapujících vý
sledků. Výsledek ten theoreticky proto důležitý, poněvadž
dokazuje, vzájemná závislost jednotlivých vlastností orga
nismu není tak pevná, jak předpokládala theorie korre-
laci. němec:
samo posunouti. Pozoruhodno je, prvních generacích kultury
vskutku zvyšováním obsahu škrobu stoupal obsah látek
dusíkatých. Johannsen snažil docíliti ječmenu ze
jména zrny bohatými škrob, chudými však dusíkaté
látky, jak ideálem pivovarníků.
Zvláště třeba výběr neustále opětovati tam, kde nám
jedná plemeno několika ohledech zlepšené. doby
dosaženo bylo 26% cukernatosti. Nejvyšší míra
úspěchu umělého výběru obnáší ztrojnásobení výhodných
znaků původního typu, kterého jsme vyšli. Ovšem výběr směřující ke
zlepšení kultury několika její vlastnostech daleko zdlou
havější pracnější. Vries usuzuje základě Vil-
morinových svých pokusů, přenecháme-li rasu umělým
výběrem zlepšenou samu sobě, již několika (3—5) gene
racích vrátí poměrům původním platí pro rostliny
zdánlivě kulturou velmi zušlechtěné, jako př. Meze proměnlivosti po-
znati možno při značně velikém počtu pozorovaných jedinců
(theoreticky při nekonečném počtu) ježto pozorování cu
kernatosti cukrovky let padesátých nezměrně vzrostlo,
vzrostla také pravděpodobnost přesného stanovení meze pro
měnlivosti, tomto případě vlastně jen maxima jejího. Zdá tedy, ma
ximum cukernatosti let padesátých umělým výběrem po
sunulo. Obyčejně stoupá obsahem
škrobu obsah dusíkatých látek. Nedávno ukázal dánský fysiolog
Johannsen, tomu není tak. Vliv výživy totiž jisté míry dědí,
. Stoupání těchto dosáhlo však několika gene
racích vrcholu, načež klesalo, kdežto Škrobnatost stále ještě
stoupala
