Hranice jsou prakticky důležitý. Naopak jsou výsledky theoretických výzkumů ve
mnohých případech východiskem nového anebo aspoň racio
nálního zužitkování. největší části jedná rozdíly kvanti
tativní. Béřeme-li pí
. Darwin často připomíná, jak mnoho přispěly mu
ke zbudování odůvodnění jeho theorií zkušenosti praktiků:
zahradníků, pěstitelů domácích zvířat polních hospodářů. Již Fechner stanovil část zá
konů biologické proměnlivosti, však největší části děku
jeme stanovení zákonů těch Galtonovi, Allenovi, Lud-
wigovi, Vriesovi, Verschaffeltovi, Dunche-
rovi atd. maximu. jakémus typu uprostřed mt
hranicemi. Dějiny pří
rodních věd ukazují, theorie praxe vždy byly vzá
jemné závislosti děkuje-li theorie praktickým snahám za
mnoho důležité vymoženosti, tomu také tak opáčně. Neboť jedná-
se proměnlivost vlastnosti výhodné, jsou prakticky ne
vítanější jedinci, kteří mají vlastnost nejvýše vyvinuto;
jedinci blízcí řeč. Vôchting
ve svých známých pracích příčinách podmínkách tvoření
se údů rostlinných staré, zdánlivě pouze pro praxi důležité
výsledky zahradníků přiřezáváni vedení stromů přímo
a velké míře mohl zužitkovati pro svoje čistě theoretické
výklady.108 dr. němec:
theoretické vědy nehleděli využitkovati prakticky. Tak dostává nyní praxe hospodář
ského semenářství těsný styk theorií proměnlivosti
(variabilitě) druhů. Darwin těžil při svých výkladech pro
měnlivosti mnoho zkušenosti praktiků, ale nauka stala
se brzo samostatnou, theoretickou podkladem jejím uči
něna biologická statistika. Práce měly prvu zájem pouze theoretický,
ale dalších výkladů vysvitne, nejenom vysvětlují mnohé
dosud prostě empirický prováděné zvyky praktické, nýbrž
otevírají nová hlediska stanoví hranice toho, čeho vůbec
je nám možno dosíci.
Fakta nepředpojatými praktiky registrovaná stala tak důle
žitým materiálem pro řešeni záhady theoretické. Ne’
větší počet jedinců blíží se. Stanovíme-li rozdíly počtu jedinců pokud možno
největším, pozorujeme, pro týž druh proměnlivost
přesné, určité hranice, meze individuální proměnlivosti.
Srovnáváme-li potomky jedněch rodičů, shledáváme, že
se podrobnostech mohou sebe lišiti různém stupni.
A ovšem rozdíly jsou ještě větší, srovnáváme-li vůbec je
dince téhož druhu. Naopak jedná-li znak
nevýhodné anebo závadné, jsou vítáni jedinci znakem tír
co nejméně vyvinutým, blízcí tedy minimu. Nej
lépe lze tuto závislost vidět vědách lékařských, kde prak
tická východiska vedla nálezům theoreticky vysoce důle
žitým naopak zase zkoumání theoretická obohatila praxi.
Ch
