Wolzogenova »Madame Aděle, reine demimonde*
zašelestila svými krajkami srdcí všech, jeho >Lauf-
mädel«, jež deštěm, blátem plískanicí cápe rozmile bá
sníka baronu, barona knížeti, knížete smrti,
má mnoho veselého smutného pôvabu.POKUSY UMĚLECKÉ VARIÉTÉ BERLÍNĚ. Nejsou všickni stejně
nadšeni zdrcující Morgensternovou parodií ďAnnunzia, nelíbí
se všem Schranzova pantomima >Picrrotova zloba, sen a
smrt«, níž Strauss nakomponoval rozmilou hudbu, ale
není nikoho, kdo nedal talentovanému recitátora Kop-
pelovu pravdu, deklamuje-li významným obličejem Wol-
zogenovu morálku
*Nun hořet, was der Weise spricht
>Zu euren dicken Schädeln:
•Verachtet mir die Mädchen nicht,
»Die lieben, sůsscn Mädeln«. Samo
berlínské »Buntes Thcater« zachovalo leccos vlasti ba
vorské.
Ať soudíme příčinách cílech vědeckého snažení jak
koli, vždy rozeznáváme mimovolně vědecké snahy theoretické
a praktické. Praktické vztahují přímo nebo nepřímo hmot
ným potřebám našeho života, theoretické stránky vědy pak
mají svou hodnotu pro určité snahy rozumové, pro duševní
naše potřeby. Bylo zcela pošetilé, kdybychom výsledků
.
Ať však jakkoliv soudí předpokladech těch, při
jímají jásotem jedné mravním rozhořčením na
druhé stranč, přisuzuje jim kulturní význam efemerní
zajímavost, několik čísel programu, jejž dovedl Wolzogen
získati, přesvědčuje svěžesti podniku. Strausse tančí umění dotud tak pochybných variétés
radostnější slunnější budoucnosti vstříc. Koketní Olga Del-
bríick říká způsobně sladkou hladkou Eyslerovu »Husičku«,
Wolzogen slavné tony pro kapří morálku Everse a
čtverácké akkordy pro Salusovu >Hof- undLeib-Chansonette<,
a když konec zatančí Koppel Boženou Bradskou
v kroji >Když náš dědeček babičku bral«, Bierbaumovo
duetto »Vtselý manžel*, pro kterého neexistuje svět jemuž
je vše lhostejno vyjmouc jeho kývající líbající, tleskající
a plesající ženušku, jsou přesvědčeni všickni, hudby
O. ARNE NOVxK
Praktické stránky noVých směrů
V biologii. 107
(Brettl-Lieder) uspořádané vzduch Mnichova převládá
