Francouzská povaha jiskřící vtipu
a pointě epigramu vytvořila své chansoně ucelený projev
lehkomyslnosti, bujnosti roztomilosti, vybrousila dialogu
rozmarný genre plný třpytu svěžesti, zadechla causerii vůní
nálady pohody,, synthesi těchto forem literárních jsou
vysloveny zachyceny poslední cíle této podkasané Musy
s frygickou, lehkovážně nasazenou čapkou. Bylo-li nutno každé
číslo satirisující lásky palásky dnešní společnosti bojovati
s policií, jež sama, realisuje padnuvší »lex Heinze<, nepro
pustil intencích Serenissima berlínský pan censor Dummrath,
statečný rytíř svého jména, jediné parodie nebo satiry poli
tické.106 ARNE NOVÁK:
brettl< vôbec nemyslitelno. sbírce zpěvů pro
>Buntes Theater< určených Bierbaumem příspěvků
Dehmelových, Falkeových, Finkhových, Heymelových, Hol-
zových, Liliencronových, Schroederových, Wedekindových,
Wolzogenových vlastních pod titulem >Deutsche Chansons«
.
Ostatně Wolzogen sám, který není nic méně než typický
představitel literatury specielně berlínské, učil Jiho-
němců. Bierbaum, šťastný zachycovatel ovzduší mnichov
ského, rýsoval tragikomickém svém románě uměleckých
kruhů >Stilpe< 1897 budoucí >Úberbrettl«, jeho krajan
Wedekind stál nad jeho kolébkou.
Zdá nám však, nejnebezpečnější úskalí vtipně
kalkulující tvůrce německého cabaretů zapomněl: nedo
statek národní tradice. nůžkách censury vidí Wolzogen jednu nej
nebezpečnějších obtíží »Oberbrettlu<; závažnější ještě než
v nedostatku recitatorů Německu malé sympathii obe
censtva bohémě umělecké, níž Francii vyrůstá hlavní
zdar lesk cabaretů. Kdyby »Úberbrettl< bylo
zbudováno někde lehkomyslné koketní Vídni nebo
v Mnichově dobrodružném smavém, nebo kdesi Porýní,
kde víno rozohňuje krev odnímá tesknotu, bylo možno
navázati snad tradice domácí. Vše, groteskně sati
rickém lehce komickém genru německé umění mělo, ať
již byl Faust >Oberbrettlu< Eulenspiegel, Hans Sachs,
ať figura Wagnera loutkových faustiad, lidová fraška ví
denská Bernandonova Hanswursta Raimundovi, patří
jihu západu německému. Sloučení genru komického váž
ného jest Wolzogenovi jako spisovateli vlastní; těžko však
říci, zda silný rys satirický dlužno vyvozovati jeho indivi
duality, současného hnutí jihoněmeckých umělců slo
vesných výtvarných, jehož krásným výrazem jsou mnichovské
listy »Jugend< >Simplicissimus<. Vše kontra
stuje meditativním, těžkým, hloubavým reflektujícím cha
rakterem německým, jenž své smutné vážné tíze projevuje
se nejzřetelněji Severoněmců
