Kniha se zabývá metodami řízení otáček asynchronních motorů nakrátko s využitím měničů frekvence. Jako zdroj napětí proměnné frekvence se uvažují tyristorové a tranzistorové měniče. Je tu uvedena historie zmíněného způsobu řízení, přehled současného stavu tohoto oboru a perspektivy dalšího rozvoje. Na základě sledování fyzikálních jevů v motorech a měničích během řízení se probírají zákonitosti optimálního řízení napětí a frekvence. V překladu je doplněn přehled měničů československé výroby pro pohony s asynchronními motory.Kniha je vhodná pro široký okruh tech-nicko-inženýrských pracovníků z oblasti vývoje, projektování i provozu zařízení s asynchronními motory.
Metoda transformace souřadnic, kterou jsme předchozím výkladu
zhruba naznačili, přesto aplikovatelná některých zvláštních pohonech,
pracujících asynchronními, synchronními nebo ventilovými motory. výsledné časové konstanty, jak dokázal autor práce [40],
Zavedeme-li tuto konstantu výpočtů, lze přibližně všechny provozní
stavy chodu naprázdno chodu nakrátko vystihnout jediným ná
hradním obvodem. proudu rotorů, nemusíme přihlížet tehdy, jestliže
použijeme tzv.4. O
P U
Nelinearita způsobená tím, základní soustavě diferenciálních
rovnic vyskytuje součin proudů, vadí, jestliže chceme pozorovat jako
samostatný fyzikální objekt děje spojené pohybem točivého magnetického
pole stroje.
Celé řešení velmi zajímavé teoretické stránce, hlediska praktického
použití průmyslových aplikacích však příliš složité. Zdůvodnění založeno rovnosti magnetických
napětí: Zvětšují-li proudy rotoru, vyvolává zvětšené magnetické
napětí rotoru zvětšení statorových proudů, takže výsledný magnetický
tok stroji mění poměrně málo.
Transvektor tedy obsahuje počítač, který zjišťuje potřebné zásahy po
mocí modelu stroje, vytvářeného vnitřní struktuře celého systému.
4. našem případě situace ještě
příznivější vzhledem tomu, při běžných zatíženích pracuje motor
s malým skluzem, takže zmíněná časová konstanta velmi přibližně
rovná časové konstantě, odpovídající chodu naprázdno
7^ 1
213
.
K vlivu zátěže, tzn. 113),
tak chodu nakrátko (ilk obr.zadává řídicím signálem cor, kterému přičítá napětí, úměrné
magnetickému toku proudu iIn čili momentu. Získáme tak pro zjednodušené úvahy
velmi cenné analogie chováním stejnosměrných strojů. Tyto parametry jednak zjišťují dosti obtížně, jednak
se jisté míře mění působením různých vnějších vlivů (zajištěna pouze
kompenzace změn činného odporu vlivem oteplení). Naproti tomu jsou všechny otázky spojené frekvenčním
řízením snadněji pochopitelné tehdy, jestliže můžeme točivé magnetické
pole uvažovat jako samostatný jev. Proto proud během přechodného
děje mění přibližně stále stejně jak chodu naprázdno (;10 obr. 113).
Zásadním nedostatkem této koncepce nutnost zadávání parametrů
stroje zvnějšku
