Jsou zpravidla kon
denzované látky (tuhé nebo kapalné), schopné rychlé přeměny stavu
tuhého plynného prudkého vývinu tepla. Tvoří směs hořlavé látky vzduchem. Hořlavá látka při tom
může být skupenství plynném, kapalném nebo tuhém. Při kapalném nebo tuhém skupenství hořlavé látky mluvíme
o dvoufázovém systému (plyn kapalina nebo plyn pevná látka), tzv. pod vodou). 45.
Rozptýlené jednosložkové výbušné systémy jsou schopny vybouchnout,
aniž byly předem smíšeny oxidující látkou, výbuchová reakce nich
probíhá jako rozklad sloučeniny, mnoha případech provázený ještě oxidací
na úkor vlastního vázaného kyslíku. Objem vznikajících plynů
může být desettisíckrát větší, než objem původní látky. Je-li hořlavá
látka plynná, směs jednofázová (tj. VÝBUŠNÉ SYSTÉMY
Výbušným systémem takové uspořádání látek, které předpokladu
patřičné iniciace schopné výbuchu. Prostý rozklad (bez oxidace) typický
pro výbuch acetylenu, oxidu chloričitého, ozónu dalších. Druhy výbušných systémů vystihuje
schéma obr. jednotného skupenství). Druhy výbušných systémů
144
. 45.
disperzi.
Nejčastěji setkáváme rozptýlenými dvousložkovými výbušnými sys
témy. reakci nepotřebují
vzdušný kyslík, takže jsou schopné výbuchu nepřístupu vzduchu
(např. Při tom se
mezi sebou mísí prosté nebo jen nepatrně asociované molekuly, takže směs
je homogenní. Dispergovaná látka tvoří shluky molekul (kapénky, prachová zrna),
výbušné
systémy
koncentrované výbušniny
"jednosložkové ~|
rozptýlené jednofczove
dvoufázové
(disperze)
- mlhy
' prašiny
Obr.17. Výbušniny
reagují různé druhy iniciace, tlak, teplotu jiné.
Koncentrované výbušné systémy tvoří výbušiny. iniciaci vý
buchu dochází zahřátím, stykem organickými uhlíkatými látkami, stla
čením apod
