Receptář pro elektrotechnika

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Jan Škeřík

Strana 150 z 535

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Při velkém tlaku hrozí mimo jiné nebezpečí deformace základních materiálů.); naproti tomu u epoxidových lepidel zachovat minimální tloušťka nanesené vrstvy 0,2 mm. Tlakem při lepení odstraní případné drobné nerovnosti povrchu spojovaných materiálů.Některé typy lepidel jsou velmi citlivé tloušťku nanesené vrstvy. u močovinových lepidel (Diakol, Dukol, Formit atd. STRUKTURA VLASTNOSTI LEPENÉHO SPOJE Z hlediska vnitřní struktury lze každý konstrukčně pevný dostatečně odolný lepený spoj, dvou základních materiálů považovat komplex tří hlavních vrstev dvou mikrovrstev. Tuhá tavná lepidla nanášejí roztaveném stavu jejich zatvrdnutí nastává ochlazením spoje normální teplotu. Plochy naneseným lepidlem přiloží sobě celou dobu tuhnutí lepidlové vrstvy musejí zůstat pevně přitisknuty, zatíženy nebo upevněny do lisu. při teplotě kolem °C; teplota nemá klesnout pod nemá být vyšší než °C. Aby nenastalo ztuhnutí lepidla ještě před dokončením spoje, doporučuje lepené materiály před nanesením lepidla předehřívat. hlavní vrstva), 153 . 25°C do 100 °C, lepení horka, při teplotách nad 100 °C. Relativně nejtenčí nános lepicího filmu (0,05 0,1 mm) stačí např. 6. Pokud není v návodu předepsáno jinak, provádí lepení při normální teplotě, tj. disperzní lepidlo Tapetona nebo Bakol) jsou při teplotách pod bodem mrazu zcela nepoužitelná. aby nenarušila jeho budoucí pevnost odstraněním potřebného množství pojivá. Při této operaci je však nutné dát pozor, aby příliš velkým tlakem nevytlačila spáry většina lepidla, tím slep neochudil, tzn. Pro většinu lepidel jsou tyto tepelnépodmínky nejvhodnější. Některá lepidla obsahující vodu (např. Sevření dále napomáhá tornu, aby celé lepené spáře vytvořila tenká, celistvá uzavřená vrstva lepidla. Vyšší teploty, pokud nejsou zpracovatelském postupu předepsány (např. kolem +20 °C, které se nazývá lepení studená, dále lepení zvýšené teploty, tj. Při nanášení lepidel také důležité dodržet optimální teplotu jak slepo­ vaných materiálů určených lepení, tak vlastního lepidla. Při lepeníza vyšších teplot senesmí překročit tepelná odolnost základních spojovaných ma­ teriálů, jinak může stát, než vytvrdí použité lepidlo, zdeformují se roztaví základní lepené hmoty. Nízké teploty mění konzistenci lepidel zhoršují odpařivost rozpustidel. jsou potřebné pro vytvrzení pojidel, viz některá lepidla epoxidová, nebo pro snazší nanášení), mohou lepidel tvrditeltíých při normální teplotě vyvolat jejich předčasné zaschnutí, ztrátu lepivosti, tím slabé zakotvení v lepeném materiálu. to: a) lepený základní materiál jedné straně spoje (1. V praxi rozlišuje lepení normální teploty, tj