Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.
Některé typy lepidel jsou velmi citlivé tloušťku nanesené vrstvy.
Relativně nejtenčí nános lepicího filmu (0,05 0,1 mm) stačí např.); naproti tomu
u epoxidových lepidel zachovat minimální tloušťka nanesené vrstvy
0,2 mm. aby nenarušila jeho budoucí
pevnost odstraněním potřebného množství pojivá. to:
a) lepený základní materiál jedné straně spoje (1. Při velkém tlaku hrozí
mimo jiné nebezpečí deformace základních materiálů.
6. Aby nenastalo ztuhnutí
lepidla ještě před dokončením spoje, doporučuje lepené materiály před
nanesením lepidla předehřívat. Tlakem při lepení odstraní případné drobné nerovnosti povrchu
spojovaných materiálů.
Tuhá tavná lepidla nanášejí roztaveném stavu jejich zatvrdnutí
nastává ochlazením spoje normální teplotu. STRUKTURA VLASTNOSTI LEPENÉHO SPOJE
Z hlediska vnitřní struktury lze každý konstrukčně pevný dostatečně
odolný lepený spoj, dvou základních materiálů považovat komplex tří
hlavních vrstev dvou mikrovrstev.
Nízké teploty mění konzistenci lepidel zhoršují odpařivost rozpustidel. Pro většinu lepidel jsou tyto tepelnépodmínky nejvhodnější. 25°C do
100 °C, lepení horka, při teplotách nad 100 °C.
Plochy naneseným lepidlem přiloží sobě celou dobu tuhnutí
lepidlové vrstvy musejí zůstat pevně přitisknuty, zatíženy nebo upevněny
do lisu. Při této operaci
je však nutné dát pozor, aby příliš velkým tlakem nevytlačila spáry
většina lepidla, tím slep neochudil, tzn.
Při nanášení lepidel také důležité dodržet optimální teplotu jak slepo
vaných materiálů určených lepení, tak vlastního lepidla.
V praxi rozlišuje lepení normální teploty, tj. jsou potřebné pro vytvrzení pojidel, viz některá lepidla epoxidová,
nebo pro snazší nanášení), mohou lepidel tvrditeltíých při normální teplotě
vyvolat jejich předčasné zaschnutí, ztrátu lepivosti, tím slabé zakotvení
v lepeném materiálu. Pokud není
v návodu předepsáno jinak, provádí lepení při normální teplotě, tj.
u močovinových lepidel (Diakol, Dukol, Formit atd.
Některá lepidla obsahující vodu (např. při
teplotě kolem °C; teplota nemá klesnout pod nemá být
vyšší než °C. hlavní vrstva),
153
. Sevření dále napomáhá tornu, aby celé lepené
spáře vytvořila tenká, celistvá uzavřená vrstva lepidla.
Vyšší teploty, pokud nejsou zpracovatelském postupu předepsány
(např. disperzní lepidlo Tapetona nebo
Bakol) jsou při teplotách pod bodem mrazu zcela nepoužitelná. kolem +20 °C, které
se nazývá lepení studená, dále lepení zvýšené teploty, tj. Při lepeníza vyšších
teplot senesmí překročit tepelná odolnost základních spojovaných ma
teriálů, jinak může stát, než vytvrdí použité lepidlo, zdeformují
se roztaví základní lepené hmoty
