Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.
Potenciály sčítáme algebraicky
y (4-59)k 47té n
kde ric vzdálenost náboje místa, kterém určujeme potenciál.
Při superpozici intenzity elektrického pole dílčích nábojů musíme dílčí intenzity
sčítat vektorově
£ (4-60)
4tc£ k°=i r^
Při nahrazení sumace integrací můžeme takto počítat pole souvislých prostorových
útvarů.
4. VÝPOČTY ELEKTROSTATICKÝCH POLÍ
Elektrostatická pole můžeme řešit pomocí Poissonovy nebo Laplaceovy rovnice podle
odst.2.pole podle (4-44).4. Vzdálenost nábojů označíme mezi nábojem pozorovacím místem
ri (obr. řadě symetrických případů můžeme řešení snáze najít přímým užitím Max-
wellovy rovnice (4-5) vhodnou úpravou řešení jako zrcadlení, využití symetrie apod. 4. Dipól tvořen dvojicí bodových nábojů stejné absolutní hodnoty ale
odlišných polarit. 26).
D ipól.2. Podle principu superpozice potenciál dán vztahem
9 í4-61)4tc£ ri] 47T£ 7*2
Pro poměrně blízké umístění nábojů čili malou vzdálenost vzhledem vzdálenos
tem položíme
ri cos a
85
.
b) Princip superpozice
Pole bodových nábojů řešíme nejsnáze superpozicí potenciálů, která daném místě
jednotlivé náboje vytváří.5. Složka elektrického pole daném směru dána výrazem
B, (4-56)
Směr vektoru intenzity dán směrem maximálni hodnoty derivace potenciálu <p, neboli
je kolmý potenciální hladiny <p= konst.
a) Gaussova věta elektrostatiky
Dělíme-li Maxwellovu rovnici (4-5) permitivitou, dostaneme diferenciální tvar
Gaussovy věty
div (4-57)
e
V integrálním vyjádření
E (4-58)
*
kde uzavřená plocha, která obklopuje náboj Q
