Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.
Výkonovou bilanci zdroje světla lze vyjádřit vztahem
0 [W] (14-11)
kde úhrnný zářivý tok,
N příkon zdroje světla
<2 tepelné ztráty. pevných látek jsou energetické hladiny rozšířeny,
slučují se, takže výsledkem spektrum spojité širokém rozsahu vlnových délek (např.
„Kvantový“ postup výroby světla lze vysvětlit principem vybuzení následovného
„odbuzení“ atomů nebo molekul. Stejně tak
elektrické pole mezi elektrodami výbojky slouží urychlení elektronů, pak srážejí
s atomy plynné náplně výbojky, vybudí připraví následující záření. Celá tato přeměna
je však doprovázena vedlejšími pochody které představují především ztráty.
vým zářením přispívajících zlepšení barevných vlastností měrného výkonu (zářivkv
vysokotlakové rtuťové výbojky), J’
c) elektroluminiscence luminiscence polovodičového přechodu PN, sice hlediska
kvantové účinnosti vysoce hospodárná, ovšem jiných parametrech (jas zdroje, světelná
tok, barva světla) omezující užití pouze indikační účely.
Měrný výkon, když hlediska spotřeby energie jde složku velmi důležitou, nelze
považovat jediný činitel rozhodující kvalitě elektrického zdroje světla.2. známo mnoho světelných
zdrojů, však jen jediný fyzikální proces, při němž vzniká světlo.
žárovky). žárovce teplo vzniká průchodem proudu wolframovou
spirálou, působí srážky atomů, jejich vybuzení následovně vyzáření fotonů. další nezbytné
800
.
Z předchozího skutečně stručného výkladu tedy vyplývá, elektrickou energii lze
přeměnit světlo pouze nepřímo. rtuťové výbojky).
Světelná účinnost záření podíl světelného toku odpovídajícího zářivého toku
[lm -1; lm, (14-12)
a měrný výkon světelného zdroje podíl světelného toku příkonu světelného zdroje
r]v [lm -i; lm, (14-13)
Potom předchozích vztahů plyne, že
Tjv [lm -1; -1, (14-14)
Měrný výkon („účinnost“) světelného zdroje lze tedy zvětšovat buď zvětšováním podílu
zářivého toku oblasti viditelné části spektra (380 780 nm), nebo zmenšováním ztrát
daným poměrem QjN. Velmi zjednodušeně můžeme vyjít modelu jednoduchého
atomu skládajícího jádra elektronu obíhajícího stabilní dráze kolem jádra. Později elektron vrátí svou původní dráhu přebytečnou
energii vyzáří podobě fotonu -Planckova světelného kvanta, jehož energie dána součinem
hv. Skutečné atomy mají mnoho takových energetických hladin nebo stavů, takže vzniká
mnoho spektrálních čar různých kmitočtů nebo vlnových délek. Tento
atom může být „vybuzen“ (například srážkou jinou částicí), takže jeho elektron přesune
na jinou dráhu větší energií. atomových plynech nebo
parách kovů (argon, rtuť, sodík) jsou tyto čáry zcela ostré oddělené (hovoříme čárovém
spektru např. Světelné zdroje
Elektrický zdroj světla objekt, který vyzařuje světlo. halogenidové výbojky), nebo používai'
fluorescenční látky nanesené povrchu baňky nebo trubice výbojky, buzených ultrafialo.ností při velkém měrném výkonu (viz např.
14
