Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.
Úkol clonění nejmenší ostrý úhel mezi vodorovnou rovinou přímkou, která
prochází okrajem stínidla protilehlým obrysem světelného zdroje čirých zdrojů uva
žuje vlákno, jinak povrch baňky nebo trubice). wolframu), bude vždy menší než záření odpovídající dané
797
. Čárkovaná čára znázorňuje tzv. 823 Planckův zákon vyjádřen graficky.
Na obr.
Izonita, čára jež množinou bodů stejným jasem při dané poloze pozorovatele
a zdroje světla. Izoluxavý diagram
je souhrn izolux.Rovnoměrnost osvětleni podíl nebo poměr největší nejmenší intenzity osvětlení na
dané ploše (Emin/Emta) nebo také nejmenší střední intenzity osvětlení téže ploše
(EminiE*'{^ gzn-úfínnost svítidla podíl světelného toku vyzařovaného svítidlem měřeného
stanovených podmínek celkového světelného toku, který vyzařují světelné zdroje stej
ných podmínek ovšem mimo svítidlo (samostatně).
Spektrální intenzita vyzařování skutečného povrchu teplotního zářiče, který nemá
vlastnosti černého tělesa (např.
Izoluxa, čára jež množinou bodů stejnou intenzitou světleni.
Činitel využití podíl užitečného světelného toku svítidla světelného toku vyzařova
ného samostatným zdrojem světla; rovná součinu provozní účinnosti (svítidla) účinnosti
prostoru.
14.
Užitečný světelný tok svítidla ten, který dopadá rovinu, níž určuje měří
osvětlení (srovnávací rovina). Izonitový diagram souhrn izonit.1.
a) eplotní záření, neboli inkandescence vzniká žárovce.
Clonění zakrytí zdrojů světla svítidle tak, aby při přímém pohledu omezilo
oslnění. Základní zákon
(Planckův) teplotního záření vyjadřuje závislost spektrální intenzity vyzařování černého
zářiče (těleso, které pohlcuje veškeré záření dopadající) teplotě vlnové délce
Mtw (A, CiA-s(/c'/tó l)-1 (14-6)
kde iWe(i) spektrální intenzita vyzařování neboli podíl zářivého toku vyzařovaného ploš
ného prvku zářiče velikosti tohoto prvku 2],
Ci 2ttÄC2 3,7415 ÍO“16W m2,
C2 1,4388 10-2 K,
k
0 teplota.3 FYZIKÁLNÍ ZÁKLADY VZNIKU SVĚTLA
Ve světelném zdroji vzniká optické záření třemi způsoby:
a) jako průvodní jev teplotního záření vznikajícího zahřátím pevné látky vysokou
teplotu,
b) vybuzením atomů par kovů nebo plynů elektrickém výboji,
c) luminiscencí pevných látek. posouvací
zákon Wienův kterého lze odvodit vlnovou délku, při níž nabývá intenzita vyzařování maxi
mální hodnoty
¿max konst 2,897 10“3m (14-7)
Další dva důležité vztahy teplotního záření vyjadřuje zákon Stefanův-Boltzmannův (intenzita
vyzařování černého tělesa závisí čtvrté mocnině absolutní teploty)
MeW <704 m-2; m-2K -4, (14-8)
kde
2-rJk
= 5,67 IQ-8 W-m-2K -4
15A3c2
a dále zákon Kirchhoffův
