Příručka silnoproudé elektrotechniky

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Josef Heřman

Strana 103 z 993

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
34).Proudové pole popisuje rovnice (4-104) V ustáleném stavu pro stejnosměrný proud, kdy prostorový náboj nemění je Poslední vztah analogický Gaussovou větou pro elektrostatické pole bez prostorových nábojů (4-57) vede řešení Laplaceovy rovnice. div7 (4-105) e Tt = y 4. Diamagnetické látky mají poměrnou permeabilitu //r paramagnetické naopak /tr obou případech však poměrná permeabilita liší pouze málo jednotky.2. 4. Po­ měrná permeabilita feromagnetických látek dosahuje hodnoty několik tisíců. 34. Permeabilita hodnoty indukce dochází nasycení magnetický tok feromagnetické látce dále zvětšuje pouze podle závislosti blízké poměrům vakuu (obr.3.3. Můžeme proto proudovými modely řešit elektrostatická pole naopak metodami pro řešení elektrostatických polí počítat též pole proudová (odst.5.). a) Magnetická vodivost látek Látky hlediska permeability dělíme diamagnetické, paramagnetické feromagne­ tické. Její hodnotu při určitém zjedno­ dušení udává vztah U kovových vodičů rozmezí (1,4 60) 10-19 izolantů činí několik dní. LÁTKY MAGNETICKÉM POLI Obr. Magnetizační charakteristika feromagnetických látek nelineární funkcí magnetické indukce Při dosažení určité 103 . ď) Relaxačnídoba Relaxační dobou nazýváme časovou konstantu přechodného jevu, kterou proud (od přiložení napětí) obvodu dosáhne ustáleného stavu