Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach.
c) Chemické narušování materiálů, např.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
., tím narušování technologických procesů
výroby.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích. znehodnocování maziv, zdrsňo. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů. ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs. vodíku vzduchu). Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu). Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny.
kých měření dějů.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost
