’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např., tím narušování technologických procesů
výroby.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod.
kých měření dějů. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti.
c) Chemické narušování materiálů, např. znehodnocování maziv, zdrsňo. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny.
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu).
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů. vodíku vzduchu). Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs
