Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu).
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
. znehodnocování maziv, zdrsňo. ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod.
c) Chemické narušování materiálů, např., tím narušování technologických procesů
výroby.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost. vodíku vzduchu).
kých měření dějů.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů
