’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic.
kých měření dějů.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu).
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno.
c) Chemické narušování materiálů, např.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např. vodíku vzduchu).Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit. znehodnocování maziv, zdrsňo., tím narušování technologických procesů
výroby. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
.
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří
