V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý.
kých měření dějů., tím narušování technologických procesů
výroby.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny. vodíku vzduchu).
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach.
c) Chemické narušování materiálů, např. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu).) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří. znehodnocování maziv, zdrsňo. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti. ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou
