iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs. ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole. znehodnocování maziv, zdrsňo. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích., tím narušování technologických procesů
výroby. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu).
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno.
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny.
c) Chemické narušování materiálů, např.
kých měření dějů. vodíku vzduchu).
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní
