Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů., tím narušování technologických procesů
výroby.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd.
c) Chemické narušování materiálů, např.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole.
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach. znehodnocování maziv, zdrsňo.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu). Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti.
kých měření dějů. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod. vodíku vzduchu)
