Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti. ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu). Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny., tím narušování technologických procesů
výroby.
c) Chemické narušování materiálů, např. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno.
kých měření dějů. znehodnocování maziv, zdrsňo.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. vodíku vzduchu).
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou
