Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích. vodíku vzduchu).
kých měření dějů.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou. znehodnocování maziv, zdrsňo. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi., tím narušování technologických procesů
výroby.
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu). ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti.
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny.
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd.
c) Chemické narušování materiálů, např
