znehodnocování maziv, zdrsňo. listů papíru, vláken
v tkalcovských strojích apod. Závisí totiž
nejen koncentraci, ale velikosti tvaru zrna prachu, vlhkosti, pří
tomnosti katalyzátorů dalších činitelích. nebylo závadu, kdyby statická
náboje nezpůsobovaly tyto nepříjemnosti:
a) Elektrické rány údery, které způsobují bolest, úlek, nervozitu pracuj
cích odvádění pozornosti vykonávané činnosti.
c) Chemické narušování materiálů, např. Každá organická látka obsa
hující uhlík (zpravidla též vodík, dále kyslík, dusík, síru jiné prvky) je
hořlavinou.
Zápalná jiskra nejvážnějším účinkem statické elektřiny, proto je
nutné věnovat největší pozornost.Výsledky měření napětí nabitých tělesech jsou závislé Poil,
metodě jsou vždy ovlivněny tvarem měřicí sondy, která deforn^
původní elektrické pole. Chemické složení, skupenství struktura látek pak
ovlivňují, zda látka hoří snadno nebo nesnadno.
Páry plyny smíšené vzduchem tvoří výbušnou směs jistém pro
centním rozpětí (např. Jejich meze výbušnosti však nelze jednoznačně určit. ’
b) Rušení rozhlasu letadlech, automobilech, znemožňování elektronic.
Tuhé hořlavé látky potřebují zapálení značně větší množství tepelné
energie než páry, plyny prach.
kých měření dějů. Jestliže hořlavá látka je
ve vhodném poměru rozptýlena vzduchu, může vzniknout výbušná
směs. iniciaci výbuchu rozptýle
ných prachů třeba zhruba desetkrát větší energie jiskry než pro zapálení
par plynů. Spodní horní mez
výbušných koncentrací jsou poměrně stálé, jen málo jsou ovlivňovány
tlakem teplotou směsi. Hořlavé jsou některé anorganické prvky zejména nekovové
(vodík, uhlík, fosfor atd.
V dnešní době následkem širokého využívání plastických hmot vý^v
statické elektřiny velmi častý.
vání ložisek, proděravění automobilových vzdušnic vznikajícím ozónem
atd.) ale kovové (sodík, draslík, magnézium další)
a mnohé sloučeniny. Hoří vždy jen vrstva par nad hla
dinou kapaliny. vodíku vzduchu).
Hořlavé kapaliny samy sobě nehoří., tím narušování technologických procesů
výroby.
Prachy hořlavých látek jsou směsi vzduchem velmi brizantní vý
bušninou.
d) Přitahování odpuzování lehkých předmětů, např.
e) Vznik zápalné jiskry prostředích nebezpečím požáru nebo výbuchu
hořlavých látek (par, plynů, prachu).
K zapálení hořlavé látky jakéhokoli skupenství nutná:
202
. Nebezpečí vznícení různých
látek různé, proto nich stručně zmíníme. Hoření způsobuje další odpařování kapaliny, takže požár
může být velmi intenzívní
