“
Z těsných hlučných ulic městských obraťme nyní širému
oceánu nosícímu vlnách svých smělá díla rukou lidských kryjícímu
ve svých hlubinách ona čarovná lana, jimiž rozpráví mezi sebou oby
vatelstvo různých hemisfér. Stlačený vzduch obsažený reservoirech tvoří
pak pro vůz zásobiště síly (asi jako natažené péro hodin); pokud
tato zásoba nevyčerpá, může vůz samostatně pohybovati. Nehledímeli snahy směřující zdokonalení tratě
(zejmena konstrukcemi úplně železnými), přetřásá nyní nejvíce otázka,
jak lze bylo, koně tramwayích dáti nahraditi strojem.
Vypíšeme stručně zařízení Alěkarského.
Od železnic, jichž délka celé zemi rovná již asi 7’/»
násobnému obvodu země, obrátíme předmětu obmezenějšímu:
k tranucayím. tomu
účelu upraveny voze dva stroje zařízené úplně jako stroje parní,
v nichžto stlačený vzduch pracuje místě páry. zvláštnost této
konstrukce uvádíme ještě, vzduch své cestě reservoirů stroje
prochází horkou vodou, čímž vzniká směs vzduchu páry, dovoluje
lepší zužitkování napnutého vzduchu.
Osvědčili veškery detaily jeho „ve služby jednotvárném oběhu“,
šířil systém pneumatických tramwayí zajisté rychleji, než se
stalo „parními omnibusy“ jinými pokusy použití páry ulicích
velkých měst. každém voze umístěn
jest vespod jistý počet nevelikých plechových, úplně uzavřených reser-
voirů, které stanici naplní stlačeným vzduchem, jehož napnutí
dosahuje výše atmosfér. 127
pečnou jízdu ostrými zatáčkami příkrých spadech, naznačili jsme
v povšechných rysech hlavní otázky, jichž rozřešení technikové žele
zniční přítomné době pracují.
. Jest
to zvláště Měkarski (Polák?) Paříži Scott-ALoncrieff Anglii,
kteří takovéto pneumatické vozy tramwayové navrhli provedli. Jaký pokrok onoho loďstva achaj-
ského, „ježto bylo všelikým Trojským všech původem útrap“, oněm
plovoucím palácům, které dostihují břehů amerických tolik dní,
mnoholi neděl potřeboval smělý Cristobal Colombo, než noha jeho
vstoupila břeh „Indie“ !
') tlačí každý čtverečný centimetr tlakem kilogramů.Rozhledy poli technickém. Takový vůz jede klidně, bez
hluku kouře ulicemi města, puzen jsa silou ukrytou jeho nitru:
toť zajisté vše, možno strojovém voze tramwayovém požadovati. Toto naplnění děje parním strojem
umístěným stanici. Pravíť sice anglický básník Ebenezer Elliot:
„O velkolepá mocným ladem svým
ta bouřná hudba obra Páry jest,
hrom, hukot, pískot, svist mračný dým
i rudý žár: Cyklopech zvěst
jest znovu ožilá —“
v životě skutečném míváme však poněkud jiné náhledy těchto věcech,
a dáváme přednost nehlučným vozům pneumatickým před „bouřnou
hudbou obra Páry. Použití
stroje parního tomu účelu, místy již provedeno, přece roz
manité obtíže, navrženy tedy různé methody jiné, nichž pro nás
nejzajímavější jest ona, která navrhuje použití stlačeného vzduchu. Kouř, jejž tyto plodí, neméně hluk jest nemalou
prekážkou jich rozšíření
