Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
4 budeme zabývat formulací kritéria ekonomické efektiv
nosti dokážeme, optimálnímu výsledku vede kritérium efektivnosti založené
na rozdíl efektů nákladů nikoliv jejich (tj., n),
Ni náklady vynaložené dosažení efektu Ei. maxima ekonomického efektu, jen určitých přesně
specifikovaných zvláštních případech kritéria minima společenských nákladů. 50) nazývá
tyto přístupy malthuziánskými, neboť dávají přednost lokálnímu optimu před
celkovým optimem.
73
. 58) všeobecně přijímána, lze už
pochybovat tom, zda plně odpovídá zúžená interpretace tohoto vztahu coby
podílu (např. 22), kritérium maxima efektu
nejlépe vyjadřuje podřízenost rozvoje socialistické ekonomiky jejímu cíli
— maximálnímu uspokojování potřeb smyslu požadavku základního ekono
mického zákona, zatímco minimalizaci nákladů nelze považovat konečný cíl
z hlediska tohoto zákona1’.. Massé ([38] str.
0 Méně často, avšak přece jen objevují názory, jejichž autoři nejen nestavějí oba typy kritérií do
protikladu, ale naopak spojují „kritéria“ maxima ekonomického efektu při vynaložení minima
nákladů (zřejmě podle úsloví „za málo peněz mnoho muziky“). Ně
kteří autoři tento vztah zjednodušeně interpretují jako poměr, ačkoliv vztah dvou
veličin může mít obecně více podob, může být např.
Teprve článku 3. maximalizaci
měrného efektu). nyní
však můžeme souhlasit Tomsem, ([32] str. 35). doby však můžeme pokládat tento spor nerozhodnutý
a zaujmout zatím stanovisko pouze tomu, zda použít kritéria typu b).
Z těchto důvodů doporučuji pro posuzování ekonomické efektivnosti používat
v zásadě kritéria typu a), tj.
K největším chybám pak dochází těch autorů, kteří maximální celkový efekt
systému ztotožňují maximalizací efektu efektivností) subsystémů doporučují
i pro subsystémy používat jako kritéria maximalizaci podílu jejich efektů nákladů
(ačkoliv zjevně odporuje podmínce (3.
Tato zúžená interpretace možná vychází známé podmínky dosažení maxima
celkového efektu systému subsystémy při daných (omezených) výrobních
zdrojích, tj. Zatímco definice
Novožilova „Efektivnost obecně vztah užitečného efektu (výsledku) nákladům
potřebným jeho dosažení“ ([12] str.1)
-L'i
kde užitečný efekt i-tého subsystému . Není jistě třeba dokazovat, takové
kritérium nekorektní, neboť představuje nesplnitelnou přeurčenou úlohu..VYJAD VÁNÍ EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI
musí být realizována (zpravidla nějakého mimoekonomického důvodu)., (3.1), která požaduje, aby tyto podíly byly
pro různé subsystémy nikoliv maximální).
^ const. „Efektivnost poměr užitečných efektů nákladům“ [14] str. rozdíl.
Při diskusi typu kritéria musíme také zvážit, jakým způsobem zvolené
kritérium vyjadřovat vztah ekonomického efektu vynaložených nákladů
