Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
V úvodu kapitoly byla již charakterizována ekonomická efektivnost jako vztah
ekonomického efektu společenských nákladů vynaložených jeho dosažení.
Kritérium maxima ekonomického efektu vede výběru takových variant, které
zajišťují nej vět míru plnění ekonomického cíle ými výrobními zdroji,
zatímco kritérium minima společenských nákladů vede výběru takových variant,
které míru plnění ekonomického cíle zabezpečují nej žší mi
náklady minulé živé práce.
Kritérium ekonomické efektivnosti může základě této definice formulovat
dvěma způsoby, jako kritérium
a) maxima ekonomického efektu, nebo
b) minima společenských nákladů. Přitom tyto směrnice neobsahují žádná pravidla, která by
určovala, jak základě těchto dílčích často nutně protichůdných hledisek má
subjekt rozhodování vytvořit konečný závěr ekonomické efektivnosti posuzova
ných variant maximálně poskytují knížecí radu, vše „tak nějak“
komplexně zvážit.
3. zřejmé, tento postup vede nebezpečí subjektivního až
voluntaristického rozhodování. 1.EKONOMICKÁ EFEKTIVNOST ENERGETICKÝCH SOUSTAVÁCH
počet (dvě sto) kritérií resp.2), multikriteriální rozhodování oprávněné když
obtížné), tomto případě tj.1. ukazatelů ekonomické efektivnosti posuzovaných
variant [14, 34, 35, 36]. ekonomické literatuře [32, 37] již bylo dokázáno, obě kritéria
mohou vést shodnému optimálnímu řešení, avšak jen určitých podmínek.
Z uvedených důvodů doporučuji používat jedno komplexní kritérium ekonomic
ké efektivnosti peněžním vyjádření. Někteří autoři stavějí tyto dva typy kritérií do
protikladu. Jiní dokonce pokládají multikriteriální posuzování ekonomické
efektivnosti komplexnější, tedy dokonalejší než monokriteriální, na
základě mylné představy, „čím více rozhodovacích kritérií, tím komplexnější
rozhodnutí“. Typ kritéria
Dále jde to, jakého typu být toto kritérium ekonomické efektivnosti. Peněžní vyjadřování, tedy aditivnost jednotli
vých dílčích složek ekonomické efektivnosti, umožňuje přímo učinit to, je
poslední fází multikriteriálního rozhodování, tj. 3.3. posuzování efektivnosti je
pokládám zbytečné chybné.2. sloučit všechny složky ekonomické
efektivnosti použít syntetické maximálně možné míře komplexní) avšak jediné
a kritérium ekonomické efektivnosti.3.3 ještě ukážu, kritérium minima nákladů pouze zvláštním
případem kritéria maxima ekonomického efektu, hodícím pouze pro posuzování
takových variant, které představují stejný výrobní efekt (produkci) nichž jedna
72
. Ovšem zatímco případě posuzování efektivnosti
jsem konstatoval (odst.
V odst.
Někteří autoři pokoušejí řešit tento problém pomocí metod multikriteriální
optimalizace
