Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Cílem optimálního řízení splnění kritéria optimality mezích existujících
omezení.
Domnívám tedy, při posuzování společenské efektivnosti multikriteriální
rozhodování nutné, nicméně žádná jeho metoda neodstraňuje intuitivní subjek
tivní podstatu tohoto rozhodování nesnímá tedy subjektu rozhodování
odpovědnost ně), nýbrž pouze přesunuje procesu přidělování vah stupňů
důležitosti jednotlivým dílčím kritériím. Společenské řízení proces vzájemného půso
bení subjektu objektu řízení, jímž určuje cíl, takové chování objektu, kterým
se realizuje stanovený cíl.
Obsahuje určení trajektorie stavů systému (tvorbu cílů) udržování systému na
stanovené trajektorii (regulování).
Rozvojem výrobního systému rozumíme jeho vývoj čase. chodu) celých systémů nebo jejich částí základě kritérií optimality.OPTIMALIZACE VÝROBNÍCH SYSTÉMŮ
riteriální optimalizace není nic jiného než sice subjektivní, ale nutná agregace více
kritérií jedno výsledné kritérium rozhodnutí přidělované váhy umožňují
vlastně syntetizovat jeho náplň. proces, jehož výsledkem je
optimální rozhodnutí.
Řízení hospodářství tvorba ekonomických systémů jejich cílů ovládání
těchto systémů tak, aby bylo dosaženo jejich cílů. Kritérium optimality nástroj rozhodování, umožňující určit optimální
řešení vedoucí dosažení cílů systému. Nejde tedy (řečeno obrazně opět příkladu
krasobruslení), aby krasobruslení nerozhodovalo, nýbrž aby bylo závodníkům
i divákům jasno, při sebelepších pravidlech rozhodování sebevětší snaze
o jeho objektivizaci, jde subjektivní akt různé sedmičky rozhodčích mohou
za jinak stejných podmínek rozhodnout různě. vlastnostem
rozvoje výrobních systémů patří rovnovážnost, setrvačnost, kontinuita, stabilita
a neurčitost rozhodování optimálním rozvoji.
Strukturu řízení tvoří složky řízení (plánování, organizování, regulování
a motivování) průřezové činnosti řízení (rozhodování, informační činnost
a kontrola).
Ekonomický systém otevřený dynamický komplexní systém cílovým chováním,
směřující dosažení daného ekonomického cíle.
Řízení znamená působení určitou soustavu tak, aby dosáhla žádoucího cíle. Přes respektování principu neurči
tosti rozhodování rozvoji systémů jsou deterministické metody rozhodování
nutné.
Závěry
Optimalizace rozhodovací proces, němž subjekt rozhodování vybírá opti
mální variantu všech posuzovaných řešení, tj. Výrobní systém ekonomický
systém určený výrobě užitných hodnot.
Optimalizace ekonomických systémů přijímání optimálních rozhodnutí
o rozvoji (ev.
26
