Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Podle [99] následkem těchto zjednodušení chyba při stanovení zpravidla
v rozmezí což však způsobuje chybu určení výši jen %.3.
5. Jde tedy hledání
extrému funkce několika proměnných tak, aby vyhovělo nejen rovnostem, ale
i nerovnostem.HOSPODÁRNÉ ZDĚLO VÁNÍ ZATÍŽE ELEKTRIZAČNÍCH SOUSTAVÁCH
Poměrný přírůstek palivových nákladů tepelné elektrárny určuje pomocí
charakteristik poměrných přírůstků spotřeby paliva dodávku tepla strojovny
a poměrných přírůstků spotřeby tepla strojovně, dále základě cen (nákladů)
paliva výše vlastní spotřeby tepla elektřiny elektrárně, např..63)
kde poměrný přírůstek palivových nákladů elektrárny [Kčs/MWh],
Cpai cena (náklady) jednotky energie palivu [Kčs/GJ],
bpa\ poměrný přírůstek spotřeby energie palivu dodávku tepla do
strojovny,
bQs poměrný přírůstek spotřeby tepla strojovně [GJ/MWh],
/řvsQ koeficient vlastní spotřeby tepla, tj.
K řešení dospěje použitím Kuhnova—Tuckerova teorému, který lze formulovat
takto:
223
.
Řada autorů však uvádí, uvedené zjednodušení vede větších soustav
s nehomogenními sítěmi (tj. poměr elektřiny vyrobené
a dodané sítě. poměr tepla vyrobeného tepla
spotřebovaného výrobu elektřiny,
fevsW koeficient vlastní spotřeby elektřiny, tj., P„) min (5. podle vztahu
b, vsQ^vsW [Kčs/MWh] (5. různým poměrem X,v/R„) značnějším chybám. Metoda dodávek (Carpentiera)
Carpentier [100] byl první, kdo zformuloval obecné řešení hospodárného
rozdělování zatížení matematickým modelem jako úlohu nelineárního programo
vání.64)
přičemž fyzikální omezení soustavy respektují nerovnostmi.
Chyba při výpočtu redukovaného poměrného přírůstku bri vzniklá zanedbáním
změn jalových výkonů jalových ztrát bude tím větší, čím větší budou X,-,.
Proto navrhují dokonalejší metody rozdělování zatížení [93 kap.2.
N pai= f(P P2, . 5].
Základem „metody dodávek“ minimalizace palivových nákladů, které jsou
funkcí nezávisle proměnných činných jalových výkonů uzlech Qj, napětí U,
a fázových úhlů napětí ô,, tj.. Klasická Lagrangeova metoda již nevyhovuje pro tento případ. Tento model odstraňuje nutnost volby referenčního bodu respektuje
omezení platná pro dodávku výkonů sítě výrobních uzlech jakož omezení
výše napětí přenosů vedeních
