Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Vzhledem
k této objektivní existenci avšak nekvantifikovatelnosti, resp. tím, jedna nich představuje zvýšení ekonomického
efektu ročně mil. Většina těchto metod umožňuje postupně agregovat jednotlivá dílčí
hlediska (kritéria) pomocí jim přidělovaných vah jedno souhrnné vyjádření
(kritérium). Více takových kritérií než jedno, obecně protichůdných, neumož
ňuje dospět exaktním (přesným, měřitelným) postupem jednoznačnému závěru,
zatímco rozhodnutí musí být přijato jednoznačné (např. některých publikacích chybně tvrdí, čím více hledisek (kritérií) se
respektuje při rozhodování, tím rozhodování komplexnější, tedy kvalitnější.
Je pravda, uvedené intuitivní rozhodování společenské efektivnosti lze
formalizovat použitím některých metod takzvané multikriteriální (víceúčelové)
optimalizace. Kčs, druhá znamená snížení koncentrace 02o 0,03 mg/m3
v daném kraji třetí příznivější hlediska sebeurčení jednoho národů země),
nelze exaktně formalizovat, proto činností nutně subjektivní, převážně
intuitivní často spíše „uměním“ než exaktní „vědou“. Potíž však tom, rozdíl od
hlediska ekonomické efektivnosti, které kvantifikované (jak ukáži dále) obvyklé
udávat peněžním vyjádření, hledisko ekologické nebo obranyschopnosti umíme
vyjádřit pouze pomocí naturálních, technických ukazatelů neaditivních peněžní
mi, konečně řadu dalších hledisek neumíme vůbec kvantifikovat. volbu optimální variant,
které sebe liší (např. Nikoliv proto, by
snad příslušelo jen politikům profesním smyslu tohoto termínu), ale proto, že
každý subjekt rozhodování kterékoliv hierarchické úrovni národního hospodář
ství koná při rozhodnutí politický čin, bere sebe politickou odpovědnost za
společenské důsledky svého rozhodnutí. „ano“ nebo „ne“).
Toto politické rozhodování tím obtížnější, čím posuzovaný výrobní systém
komplexnější čím více složek (hledisek) obsahuje kritérium společenské efektiv
nosti. Představují tak určitý mechanismus jednotného zpracování různých
výroků jednotlivých kritérií, který systematizuje oproti čistě intuitivnímu rozho-
23
. Teorie praxe optimalizace rozvoje výrobních systémů však
měla spět při zachování největší možné komplexnosti rozhodování
— minimalizaci počtu kritérií rozhodování (např. totiž
evidentní, základě více kritérií kvalitativních nebo sice kvantitativ
ních leč neaditivních nelze učinit jednoznačný závěr, nutný pro přijetí konečné
ho rozhodnutí. Toto komplexní rozhodo
vání, zahrnující všechna rozhodující hlediska, které bychom mohli označit jako
společenské rozhodování, vlastně politické rozhodování. jejich agregací). Rozhodování, tj.
Autoři podobných tvrzení však neuvádějí, tím rozhodování též obtížnější
a subjektivnější.
Omezování počtu hledisek (kritérií) například jejich korektním slučováním (viz
pokusy vyjádření ekonomických nebo zdravotních důsledků ekologických hledi
sek) může proto vést usnadnění rozhodovací činnosti. neaditivnosti řady
složek společenské efektivnosti nelze exaktně vyjádřit formalizované souhrnné
kritérium společenské efektivnosti.OPTIM ALIZACE ROZVOJE VÝROBNÍCH SYSTÉM Ů
posuzovaných variant hledat optimální nich
