Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Waldovo kritérium)
Základním principem tohoto kritéria snaha vyhnout nejhoršímu. Podle
tohoto pesimistického přístupu každého řádku platební matice vybere mini
mální užitnost, tj.
T 4. (4.6
Výpočet středních hodnot užitnosti [mil.
Príncip maximinima (maximin.63)
V <t> 1
Pro ilustraci použijme tohoto kritéria údaje příkladu 4.PTIMALIZACE ROZVOJE ENERGETICKÝCH SOUSTAV
nedostatečného důvodu, princip nedostatečné racionality“ apod.65)
ví <t>
196
. Kčs
Varianty
Užitnosti při stavech Střední
hodnoty
užitnosti■Sl Sl
Vl 300 200 183
^2 275 200 100 192
v3 225 175 150 183
Bernoulli—Laplaceovo kritérium vede tedy volbě druhé varianty (se středními
parametry tepelného cyklu, tedy střední účinností hypotetické výrobny). určí
se minimální hodnot funkcionálu
ú min {utj}.6). Pravidlo můžeme
interpretovat takto: Pokládám-li všechny možné stavy okolí stejně pravděpo
dobné, volím variantu, která maximalizuje očekávanou užitnost.2 předpokladu
Pi pi= 1/3 (tab. Tím tedy toto
kritérium vychází Bayesova kritéria pro pravděpodobnost
„ 1
Pl '
Optimálním řešením podle kritéria Bernoulliho (Laplaceova) taková varianta,
pro kterou bude maximální střední hodnota užitnosti
1 m
u +(p, ÍOp,) max +(p, u,) ax— utj (4.
M,+oP, max {út} (4. 4.64)
Sj 0
Rozhodovací matice tak redukuje jeden sloupec složený minim každého
řádku. optimální řešení (variantu) považuje takové, pro které ukazatel
největší, tj. každé variantě přiřadí její „zaručená užitnost“, tj