Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
První dva postupy jsou projevem přirozeného obvyklého sklonu subjektu
rozhodování zjednodušování složitých problémů, tedy reality, což ostatně
podstatou modelování problémů. možné brzy dovědět, zda uplatní nikoli. 4. Vědci, zejména filozofové, logici matematici zkonstruovali na
základě více méně sofistických úvah řadu kritérií rozhodování, která nevyžadují
znalost rozložení pravděpodobnosti stavů okolí.
Při rozhodování podmínek neurčitosti můžeme postupovat trojím způsobem:
1.
Při posuzování rizik tímto způsobem však třeba vzít úvahu faktor délky trvání těchto rizik. Podstatou těchto kritérií obvykle
formulace, podle níž stavy okolí zredukují jednoho sloupce, jehož výsledky
jsou podkladem volby. Všimněme podrobněji některých těchto kritérií. Při výpočtu rizika vychází pravděpodobných nepříznivých důsledků (ohrožení
realizace) variant stanovených rozborem. Existuje celá řada kritérií pro takováto rozhodování, nichž každé vyhovuje
jiným subjektivním vlastnostem subjektu rozhodování (tzv. Toto kritérium vychází předpokladu, že
nemáme-li důvod pro domněnku, budoucí stavy jsou různě pravděpodobné,
můžeme pravděpodobnosti stavů okolí pokládat shodné, tj.
4. opět mění problém rozhodování nejistoty.
Kritérium Bernoulliho (Laplaceovo), nazývané též kritériem nedostatečného
důvodu, nebo nedostatečné evidence. Použít některých pravidel volby (kritérií), která nevyžadují znalost pravděpo
dobností. Neurčitost spočívá tom, neznáme pravděpo
dobnost výskytu možných stavů okolí.5. jejich rozložení za
rovnoměrné. podmínek rozhodování neurčitosti,
charakterizovaného informační situací I4(I5,1 6), jsou dány možné varianty, jejich
výsledky možné budoucí stavy. Třetí postup vlastní rozhodování neurčitos
ti.4.). Získat údaje umožňující stanovení nějaké pravděpodobnosti, tak převést
úlohu rozhodování nejistoty (za rizika).5. Ostatní tri rizika mají dlouhodobý charakter,
a tudíž budou-li krátkodobé příčiny ohrožení (druhá pátá) odstraněny, bude třeba rozhodovat podle
zbývajících tří dlouhodobých. Do
možných ohrožení bylo vybráno pět druhů rizik (třetí subjektivní faktor).
3.
Z tohoto hlediska jsou zde uváděná rizika různorodá.2) různými účinnostmi
tepelného cyklu. Výpočet rizik tab.OPTIMALIZACE PODMÍNKÁCH NEURČITOSTI
Výpočet objasníme našem příkladu tři variant výrobny (příklad 4. Vyžádat odborný posudek expertů, vyjadřující subjektivně odhadovanou
pravděpodobnost.
2. Riziko druhé páté krátkodobou platnost,
tzn. Jsou zejména kritéria Laplaceo-
vo, Waldovo, Hurwiczovo Savageovo. pesimistická, optimis
tická, opatrná aj. Neodůvodněnost tohoto předpokladu dala vznik označení „pravidlo
195
. Rozhodování neurčitosti
Pod pojmem neurčitost rozhodování nerozumí úplná neznalost, neboť se
vymyká racionálnímu rozhodování. Jejich závažnost byla stanovena odborným odhadem (první
subjektivní faktor) rámci desetibodové stupnice pravděpodobnost jejich výskytu byla vyjádřena
v procentech podobně jako předchozí metodě očekávané užitnosti (druhý subjektivní faktor)
