Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Typy rozhodovacích situací
Nevyjasněnost budoucích stavů může pohybovat jejich téměř naprosté
neznalosti téměř plné informovanosti tom, jakých podmínek bude
posuzovaná varianta realizovat. základní prvky
rozhodování možno považovat:
1.
Racionální řešení problému proto vyžaduje, abychom zjednodušenou představu
problému, popř..
takové metody, která neopírá jen intuici úsudek, nýbrž vychází
z formalizace rozhodovacího problému, používá řešení určitého programu.
Každý rozhodovací problém lze vyjádřit formou matice. nich se
pak odvozují tři typy rozhodovacích situací rozhodování podmínkách jistoty,
nejistoty (rizika) neurčitosti.v„} vzájemně vylučujících řešení (alternativ, va
riant). zřejmé, tomu tak nemusí
vždy být (odpůrci deterministických kritérií tvrdí, tomu tak většinou není), že
rozhodnutí učiněná základě deterministických kritérií nemusí být optimální. Úkolem takového modelu vyjádřit
vztahy mezi proměnnými stanoveným cílem. Jde-li však takový
problém, jakým rozvoj výrobního systému, své mnohotvárnosti složitosti
sotva plně postižitelný. racionální metody rozhodování, tj. Abychom takovýto problém mohli řešit, musíme vytvořit
jeho zjednodušenou představu.. Lepším řešením použití tzv.
179
.1.. Jak
máme tedy postupovat?
Protože výběr optimální varianty tvoří součást rozhodovacího procesu, všimně
me nejdříve typů rozhodovacích situací. Subjekt rozhodování musí této množiny vybrat právě jedno řešení.
Rozhodovací proces můžeme charakterizovat podle [87] jako alternativní řešení
problému. Prvním krokem při konstrukci
modelu tedy formulování cíle, který být vyjádřen kvantitativně. Intuitivní řešení však nespolehlivé,
nedá podrobně zdůvodnit (zvláště složitějších případech) přesvědčit jeho
správnosti jiné.vj. Stejně tak se
formulují ostatní faktory vztahy, které popisují stav chování objektu. Množinu <í>= {v,. Pokud máme představu problému pouze své
mysli, můžeme jej řešit toliko intuitivně.
Vzniká tak otázka, zda varianta vybraná jako optimální základě některého
z dosud uvedených deterministických kritérií, bude skutečně optimální, jestliže
komponenty optimalizačního kritéria průběhu optimalizačního období budou
méně více lišit hodnot kritériu použitých.5.OPTIMALIZACE PODMÍNKÁCH NEURČITOSTI
rozvíjí, zůstává každém období jisté míry historicky omezené; úplné poznání
těchto zákonů odstranění neurčitosti prakticky nemožné. Takto formu
lovaný popis problému jeho modelem. Obvykle rozlišují tři stupně znalosti (resp. Jeho východiskem analýza popis problému.
neznalosti) budoucích stavů jistota, nejistota (riziko) neurčitost. způsob jeho řešení, formulovali vhodnými symboly..
4.
Základem formalizovaného rozhodování konstrukce modelu rozhodovacího
problému čili formulace rozhodovací úlohy
