Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
. Jde-li však takový
problém, jakým rozvoj výrobního systému, své mnohotvárnosti složitosti
sotva plně postižitelný. Množinu <í>= {v,..OPTIMALIZACE PODMÍNKÁCH NEURČITOSTI
rozvíjí, zůstává každém období jisté míry historicky omezené; úplné poznání
těchto zákonů odstranění neurčitosti prakticky nemožné. Jak
máme tedy postupovat?
Protože výběr optimální varianty tvoří součást rozhodovacího procesu, všimně
me nejdříve typů rozhodovacích situací.
179
.v„} vzájemně vylučujících řešení (alternativ, va
riant). způsob jeho řešení, formulovali vhodnými symboly.
takové metody, která neopírá jen intuici úsudek, nýbrž vychází
z formalizace rozhodovacího problému, používá řešení určitého programu. racionální metody rozhodování, tj.5. Pokud máme představu problému pouze své
mysli, můžeme jej řešit toliko intuitivně. Subjekt rozhodování musí této množiny vybrat právě jedno řešení.
Racionální řešení problému proto vyžaduje, abychom zjednodušenou představu
problému, popř. Abychom takovýto problém mohli řešit, musíme vytvořit
jeho zjednodušenou představu.
neznalosti) budoucích stavů jistota, nejistota (riziko) neurčitost. Lepším řešením použití tzv.
Každý rozhodovací problém lze vyjádřit formou matice.
4.
Základem formalizovaného rozhodování konstrukce modelu rozhodovacího
problému čili formulace rozhodovací úlohy. základní prvky
rozhodování možno považovat:
1. Intuitivní řešení však nespolehlivé,
nedá podrobně zdůvodnit (zvláště složitějších případech) přesvědčit jeho
správnosti jiné. Úkolem takového modelu vyjádřit
vztahy mezi proměnnými stanoveným cílem..
Vzniká tak otázka, zda varianta vybraná jako optimální základě některého
z dosud uvedených deterministických kritérií, bude skutečně optimální, jestliže
komponenty optimalizačního kritéria průběhu optimalizačního období budou
méně více lišit hodnot kritériu použitých.
Rozhodovací proces můžeme charakterizovat podle [87] jako alternativní řešení
problému.1. Typy rozhodovacích situací
Nevyjasněnost budoucích stavů může pohybovat jejich téměř naprosté
neznalosti téměř plné informovanosti tom, jakých podmínek bude
posuzovaná varianta realizovat. nich se
pak odvozují tři typy rozhodovacích situací rozhodování podmínkách jistoty,
nejistoty (rizika) neurčitosti. zřejmé, tomu tak nemusí
vždy být (odpůrci deterministických kritérií tvrdí, tomu tak většinou není), že
rozhodnutí učiněná základě deterministických kritérií nemusí být optimální. Jeho východiskem analýza popis problému. Stejně tak se
formulují ostatní faktory vztahy, které popisují stav chování objektu.. Takto formu
lovaný popis problému jeho modelem.vj. Prvním krokem při konstrukci
modelu tedy formulování cíle, který být vyjádřen kvantitativně. Obvykle rozlišují tři stupně znalosti (resp
