Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Rozhodovací proces můžeme charakterizovat podle [87] jako alternativní řešení
problému. racionální metody rozhodování, tj. Úkolem takového modelu vyjádřit
vztahy mezi proměnnými stanoveným cílem. nich se
pak odvozují tři typy rozhodovacích situací rozhodování podmínkách jistoty,
nejistoty (rizika) neurčitosti. Jde-li však takový
problém, jakým rozvoj výrobního systému, své mnohotvárnosti složitosti
sotva plně postižitelný.1. Jeho východiskem analýza popis problému.v„} vzájemně vylučujících řešení (alternativ, va
riant).
takové metody, která neopírá jen intuici úsudek, nýbrž vychází
z formalizace rozhodovacího problému, používá řešení určitého programu.OPTIMALIZACE PODMÍNKÁCH NEURČITOSTI
rozvíjí, zůstává každém období jisté míry historicky omezené; úplné poznání
těchto zákonů odstranění neurčitosti prakticky nemožné.
Racionální řešení problému proto vyžaduje, abychom zjednodušenou představu
problému, popř.
Každý rozhodovací problém lze vyjádřit formou matice.. Abychom takovýto problém mohli řešit, musíme vytvořit
jeho zjednodušenou představu.
Základem formalizovaného rozhodování konstrukce modelu rozhodovacího
problému čili formulace rozhodovací úlohy.
Vzniká tak otázka, zda varianta vybraná jako optimální základě některého
z dosud uvedených deterministických kritérií, bude skutečně optimální, jestliže
komponenty optimalizačního kritéria průběhu optimalizačního období budou
méně více lišit hodnot kritériu použitých. Lepším řešením použití tzv. zřejmé, tomu tak nemusí
vždy být (odpůrci deterministických kritérií tvrdí, tomu tak většinou není), že
rozhodnutí učiněná základě deterministických kritérií nemusí být optimální. Subjekt rozhodování musí této množiny vybrat právě jedno řešení. Takto formu
lovaný popis problému jeho modelem.
4. Množinu <í>= {v,. Obvykle rozlišují tři stupně znalosti (resp. způsob jeho řešení, formulovali vhodnými symboly.. Typy rozhodovacích situací
Nevyjasněnost budoucích stavů může pohybovat jejich téměř naprosté
neznalosti téměř plné informovanosti tom, jakých podmínek bude
posuzovaná varianta realizovat.
neznalosti) budoucích stavů jistota, nejistota (riziko) neurčitost... Prvním krokem při konstrukci
modelu tedy formulování cíle, který být vyjádřen kvantitativně. Stejně tak se
formulují ostatní faktory vztahy, které popisují stav chování objektu. základní prvky
rozhodování možno považovat:
1.5.vj. Intuitivní řešení však nespolehlivé,
nedá podrobně zdůvodnit (zvláště složitějších případech) přesvědčit jeho
správnosti jiné. Jak
máme tedy postupovat?
Protože výběr optimální varianty tvoří součást rozhodovacího procesu, všimně
me nejdříve typů rozhodovacích situací.
179
. Pokud máme představu problému pouze své
mysli, můžeme jej řešit toliko intuitivně
