Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
PTIMALIZACE ROZVOJE ENERGETICKÝCH SOUSTAV
Takové idealistické názory matematických modelech výrobních systémů mohly
vznikat jen základě chybného předpokladu mechanistické determinovanosti
reálných jevů vazeb okolním světě.
Matematický model však může být nástrojem optimalizace energetické soustavy
jen tehdy, jestliže nejen napodobí požadovanou přesností její strukturu
a chování, ale jestliže pro jeho použití jsou také dispozici příslušné matematické
metody výpočetní technika. přesnost výsledků výpočtu, odpovídající možné přesnosti vstupních infor
mací,
3.
Základními požadavky matematické modely jsou:
1.
7. jednoduchost použití,
4. Konstrukce matematického modelu pro Optimální
řízení rozvoje energetické soustavy tedy složitým tvůrčím procesem vyžadujícím
spojené úsilí kvalifikovaných odborníků energetiků matematiků. přesnost modelu, postačující pro požadované přiblížení vlastnostem modelo
vané soustavy,
2. opět zdůrazňuje zásadní význam
dialektického přístupu základním aspektům řízení.
Žádný matematický model komplexní energetické soustavy nemůže tuto sousta
vu zobrazit přesně, ale vždy jen přibližně. přijatelná rychlost řešení. Současné směry tvorby matematických modelů
energetiky vycházejí přesvědčení, třeba vytvářet komplex modelů, které se
budou sebe lišit závislosti objektu optimalizace typu řešené úlohy.
Plnění těchto požadavků však naráží potíže, protože
a) energetické soustavy mají extrémně velký počet prvků nelineárních vazeb,
jsou svém rozvoji diskrétní slují neúplnou poznatelností svých kvantitativních
charakteristik;
b) rozdíl automatických strojních systémů jsou řídicí řízené části
komplexních energetických soustav (jako ekonomických systémů) obsaženy
i lidské kolektivy, jejichž chování nelze přesně popsat matematickými prostředky;
c) naprosté většině případů použití matematických modelů neexistuje době
rozhodování možnost objektivního ověření správností zvoleného řešení. Obtížnost ocenění míry shody modelu
a soustavy dána množstvím zjednodušení použitých při konstrukci modelu.2). vše vyžaduje důkladnou znalost možností metod
matemadckého programování, možností počítačů umění zjednodušit model bez
větší újmy přesností jeho výsledků tak, aby mohl být doveden řešitelné úloze
matematického programování. Za
nejúčelnější pokládá tvorba matematických modelů hierarchicky uspořádaných
soustav jejich rozdělením (dekompozicí) místech jejich slabých vazeb tak, aby
chyba tím způsobená byla mezích pásma neurčitosti optimálních řešení (viz čl. Dosavadní
zkušenosti matematickým modelováním energetických soustav ukázaly [4], že
vytváření jediného globálního modelu, zahrnujícího celé energetické hospodářství,
je neúčelnou neschůdnou cestou.
Požadavek přesnosti požadavek jednoduchosti modelu jsou obvykle protikladu,
150
