Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Podle obsahu řešených úloh způsobu respektování informací na
— lineární nelineární, tvořené soustavami lineárních resp.ATEMATICKÉ ODELY ROZVOJE ENERGETICKÝCH SOUSTAV
proto měly oba odpovídat souměřitelnosti nepřesnosti výsledků výpočtů pomocí
modelu nepřesnosti vstupních informací. Podle účelu charakteru použití na
a) neřízené, nichž chybí prvek řízení (např. zahrnující modelu čas,
— deterministické (neobsahující náhodné prvky), stochastické (využívají
cí pravděpodobnostní informace) omezeně určité (využívající nedostatečně
určité informace). Sestavení nového typu matematického modelu optimalizace
struktury energetické soustavy obvykle nevyžaduje více než 100 150 „člověko-
roků“ 500 000 hodin strojního času počítače. Při ročních nákladech na
pracovníka cca 000 Kčs při ceně hodiny strojního času 000 Kčs, náklady na
nový matematický model dosáhnou zhruba 6,5 13,5 mil. nelineárních
rovnic nebo nerovností,
— statické dynamické, nezahrnující resp. zřejmé, současné době možná
že vůbec) nelze přesně kvantifikované vyjádřit míru těchto dvou požadavků. Na
základě dosavadních zkušeností podle [4] lze však uvést alespoň přibližné pravidlo
pro párové srovnání matematických modelů: použít jednoduššího modelu, pokud
složitější jednodušší model poskytnou (při stejném stupni agregace) podstatných
otázkách souhlasné výsledky. Subjekt rozhodování pak může porovnáním výsledků ocenění jednot
livých variant sám zvolit optimální variantu.
Obecně můžeme úlohu optimalizace energetických soustav řešit jako úlohu
matematického programování, tj.
2. nalezení extrému účelové funkce
151
.
Je však důležité přitom uvědomit, relativně nevelká zpřesnění, která
mohou přinést složitější modely, mohou být důvodem pro jejich použití.
Optimalizační modely jsou určeny pro přímý výběr optimálních variant rozvoje
soustavy. modely geofyzikálních nebo
demografických procesů),
b) optimalizační, vedoucí optimálnímu řešení,
c) výpočetní, udávající hodnotu cílové funkce pro každou variantu,
d) simulační (popisné), napodobující chování systémů (průběh dějů),
e) herní nichž modelování soustavy vede herním situacím).
Matematické modely lze dělit:
1. Jejich zvláštnost spočívá tom, model sám vybírá optimální řešení při
zadaných vstupních údajích (proměnných omezeních). Pakliže
například použití složitějšího modelu přinese úsporu výši investičních
nákladů elektrárny výkonu 000 MW, představuje absolutní úsporu přibližně
půl miliardy korun. Kčs (dokonce při
jednorázovém použití modelu), což dva řády nižší částka než pravděpodob
ná minimální úspora dané energetické soustavě.
Výpočetní modely jsou modifikací optimalizačních modelů, lišících cílem
výpočtu. těchto modelech oceňuje každá zadaná varianta rozvoje soustavy
samostatně
