Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
tento systém však
integrální součástí (podsystémem) světové ekonomické soustavy (nebo jejích
dílčích celků RVHP, EHS ápod.
Tím dostáváme výkladu pojmu ekonomický systém, který můžeme
v návaznosti dosud definované pojniy chápat dalším textu jako otevřený
dynamický komplexní systém cílovým chováním, směřující dosažení daného
ekonomického cíle.OPTIM ALIZACE VÝROBNÍCH SYSTÉMŮ
matematických metod.
Ekonomický systém přitom můžeme považovat též podsystém určitého
společenského systému. podle uvedených čtyř fází společenského
reprodukčního procesu (výroby, rozdělování, směny spotřeby), probíhajícího
v daném ekonomickém systému.
Pro ekonomické systémy charakteristická:
— existence všech druhů vazeb (hmotných nehmotných);
— nemožnost přesného matematického popisu chování systémů;
— aktivní úloha člověka řídících řízených částech systémů;
— zvláštní důležitost speciálních ekonomických metod prostředků optimálního
řízení systémů.
Přitom tentýž komplexní umělý systém může být zkoumán podle požadované
ho hlediska jako technický nebo jako ekonomický systém.
Pro technické systémy charakteristické, že
— jejich vazby jsou obvykle hmotné (energetické);
— procesy nich probíhající jsou většinou spojité čase;
— matematická vyjádření fyzikálních zákonů, určujících základní jevy procesy
v systémech, jsou poměrně přesně známa;
— člověk procesu funkce systému vystupuje úloze kontrolora (operátora),
řízená část systému skládá „strojů“ člověk není obsažen.
16
. Klasickým příkladem ekonomického systému systém
národního hospodářství, což souhrn vzájemně spjatých institucí jejich činností
v oblasti materiální výroby, rozdělování, směny spotřeby rámci relativně
výrobně uzavřeného celku, vázaného určité území. Úloha člověka (pracovních kolektivů) rozvíjejících se
umělých systémech nesmí být nedoceňována.
Výrobní systém, jako druh ekonomického umělého systému, můžeme chápat jako
otevřený dynamický komplexní systém cílovým chováním určený výrobě
užitných hodnot.
Jedním těchto podsystémů výrobní systém, jehož účelem výroba užitných
hodnot postupnou přeměnou výchozích materiálů, surovin nebo polotovarů ve
výrobky sloužící výrobní nevýrobní spotřebě daném ekonomickém systému. Naopak, tento systém lze též rozložit
(dekomponovat) podsystémy, např.).
Na systémy tohoto typu lze nahlížet jako technické systémy nebo jako na
ekonomické systémy
