Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Rozvíje
jící systém však musí být při svém chodu (fungování) každém okamžiku též
v rovnovážném stavu. umělých komplexních systémů počítáme vlastnostem rozvoje
těchto systémů rovnovážnost, setrvačnost, kontinuitu, stabilitu neurčitost. Princip rovnovážného rozvoje zvláště významný energetických
systémů, charakterizovaných soudobostí procesů výroby spotřeby, neboť
i krátkodobé porušení rovnováhy mezi těmito procesy vede těchto systémech
k havarijním situacím, vážně narušujícím chod národního hospodářství. Obecně jím chápe změna stavu
systému časem.
Kontinuita rozvoje systému chápe jako vlastnost působení předcházejícího
stavu systému jeho následující stav naopak. důsledku vlivu této vlastnosti zřejmé, optimální rozvoj
(chod) systému musí být formulován respektováním celého souhrnu časových
intervalů posuzovaného období. Příliš velká
setrvačnost rozvoje systému není žádoucí, neboť systém pak malou manévrova-
telnost nedostatečnou řiditelnost. Tento specifický rozvoj systému lze nazvat „rovnovážným
rozvojem“ [7].) tato doba prodlužuje více let. Příliš malá setrvačnost systému však také
negativní vlastností, neboť takový systém vyžaduje velmi dokonalé řízení, aby
udržel rovnovážný rozvoj při výskytu sebenepatrnějších rušivých podnětů vlivů.
Jinými slovy, objektivní setrvačnost rozvoje energetických systémů průběhu
pětiletého časového úseku téměř absolutní pro zavádění zásadně nových
výsledků vědeckotechnického pokroku vzrůstá tato setrvačnost dobu více
let.
Setrvačnost rozvoje charakterizována schopností systému odolávat vnějším
i vnitřním vlivům usilujícím změnit dříve udaný směr rozvoje systému.2.
K této lhůtě třeba ještě příčíst roky projektové průzkumné práce,
takže většiny prvků energetických systémů uplyne přijetí rozhodnutí
o výstavbě objektu jeho uvedení provozu let.
Setrvačnost rozvoje systému velmi důležitá vlastnost, níž praxi
střetáváme neustále. Např.
IM ELEKTRARHA A
konw nový podnik
675 DUKOVANY
tocťmfóiró knih«vti«
. Při zavádění zásadně
nových technických řešení (nové typy jaderných reaktorů, nový stupeň jmenovité
ho napětí elektrického vedení atp. Pro rozvíjející energetické
soustavy, při jejich charakteristických strukturálních změnách, tato vlastnost
velmi důležitá. Zvyšování koncentrace získávání, přeměn dopravy
různých forem energie cestou zvětšování jednotkových výkonů energetických
zařízení objektů provázeno většiny těchto prvků energetických soustav
prodlužováním lhůt výroby zařízení výstavby objektů průměru let.1.1. energetických soustavách velmi souvisí známou
tendencí koncentrace výroby.2. Vlastnosti rozvoje výrobních systémů
Systém cílovým chováním směřuje vždy dosažení určité rovnováhy.
1. Optimalizace rozvoje výrobních systémů
Všimněme nejdříve pojmu rozvoj systému
