Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
úsporu stejného množství energie, materiálu nebo pracovních sil) tak jevily
v různé míře efektivní nebo neefektivní podle toho, kterém odvětví nebo oboru
se posuzovaly. Přes uvedené nedostatky lze těmto
směrnicím objektivně přiznat, svou dobu byly velmi pokrokové, řadě směrů
předčily nich následující směrnice sehrály energetice pozitivní roli. Použité ekonomické
ukazatele přitom trpěly všemi omezeními nákladových kritérií uvedenými
v odstavci vztahem (3. oborový limit
výnosnosti. Investice přinášející společnosti stejný efekt (např.61) odst. Toto krité
rium bylo uvedeno tvaru
Z Ti\ 65+ 66-70 11fí'*
ZP, T>- 1965+ ZP„. spotřebu pracovních prostředků, pracovních předmětů živé práce).60) tohoto kritéria), což je
zvláštní případ obecného kritéria, vhodný pouze pro investice ekonomickou
životností Dalším nedostatkem těchto směrnic bylo to, neformulovaly
jednoznačně kritérium ekonomické efektivnosti investic umožňovaly souřadně
uvažovat subjektivně váženou řadu ukazatelů ekonomických (vlastní náklady,
investiční náklady, koeficient efektivnosti) naturálních. 3. Oborový limit výnosnosti byl definován jako oborový průměr výnos
nosti polovině doby ekonomické životnosti posuzovaných investic. pro výrobu kyseliny sírové
a pro výrobu kyseliny dusičné).
Z této směrnice Státní plánovací komise vycházela odvětvová směrnice
Ústřední správy energetiky, která použila obdobné metody posuzování ekonomic
ké efektivnosti investic [60] konkretizací pro jednotlivé typy energetických
objektů.
Společným nedostatkem těchto celostátních odvětvových směrnic bylo to, že
kritérium výpočtových nákladů nich bylo uvedeno jen tvaru jednoročních
nákladů (viz první způsob vyjádření vztahu (3.
2.
Hlavním nedostatkem směrnice SPK bylo, obsahovala zásadu diferencované
ho stanovování normativního koeficientu efektivnosti dodatkových investic pro
jednotlivá odvětví, dokonce uvnitř jednotlivých odvětví oborů chemickém
průmyslu platily různé hodnoty tohoto koeficientu např. Tyto pokyny formulovaly kritérium ekonomické efektivnosti
investic podmínkou, aby výnosnost (rozuměl tím poměr zisku hodnotě
základních prostředků) posuzovaných investic byla vyšší než tzv. Ukazatele doplňující tyto ukazatele, vesměs naturální, charakterizovaly
výstavbu provoz posuzované investice jejích jednotlivých dílčích stránek
(tj.„ ■■ŽPZ) <3116)
kde roční zisk posuzované j-té investice [Kčs],
127
.4.
V roce 1965 byla uvedená směrnice SPK nahrazena pokyny Státní komise pro
vědu techniku [61].3. Ukazatele základní
— úplné vlastní náklady,
— měrné investiční náklady,
— koeficient ekonomické efektivnosti dodatkových investic.VÝVOJ POSUZOVÁNÍ EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI INVESTIC ČSSR
1
