Samozřejmým požadavkem všech typů tranzistorů dosažení největší-
ho proudového zesilovacího činitele omezení všech parazitních vnitřních
vazeb struktuře tranzistoru, především mezielektrodových kapacit. Zapojení společ
ným emitorem všech tří variant vyznačuje největším výkonovým
zesílením, středním napěťovým zesílením střední velikostí vstupního
a výstupního odporu. Jeho
zesilovací vlastnosti musí být zachovány nejvyšších frekvencí.7. Vysokofrekvenční tranzistory musí mít malý šum především
v rozsahu vyšších frekvencí, pro které daný trazistor určen. nejpoužívanější zapojení jak pro předzesilovače,
tak pro koncové stupně. 2. Základní zapojení tranzistoru
V nízkofrekvenční technice nejčastěji používá zapojení společným
emitorem, nejméně často zapojení společnou bází. 2.
V obvodech lze tranzistor zapojit třech základních variantách,
z nichž každá své specifické vlastnosti.
vstup
SB
Obr.
38
. Naopak zavřeném stavu musí mít největší odpor. Výstupní napětí proti vstupnímu napětí fázově
posunuto 180°.ného signálu. Zapojení společným kolektorem bývá často označo
váno jako emitorový sledovač, protože tomto případě výstupní napětí
na emitoru téměř totožné vstupním napětím.
U spínacích typů tranzistorů požaduje, aby plně otevřeném stavu
měly nejmenší úbytek napětí mezi emitorem kolektorem nej-
menší odpor. Všechna tři zapojení jsou
nakreslena obr. Zátěž označena symbolem Rz, stejnosměrné
napětí zdroje symbolem . Podle elektrody, která je
společná pro vstupní výstupní signál, zapojení společným emito
rem, krátce označované SE, dále společným kolektorem se
společnou bází SB.7
