myslím třeba dělali rozdíl mezi
slovy, která jsou určena obecnému užívání, tedy názvy věcí, nimiž
bude manipulovali neodborník, třeba inteligent, anebo odborník, ale
bez potřebného vzdělání jazykového (na př. Nemáme užívati takových cizích slov, něž
máme již vhodné ujaté výrazy domácí., zvláště když jejich časté pře
tlumočení buď nevhodné neobratné anebo neujaté; tedy raději bu
deme říkati filosofie než mudrosloví, raději logika než věcnice, raději
alegorie než jinotaj, raději abstraktní než odtazitý atd. chemie vedle lučba, pedagogika vedle vycho
vatelství, gramatika vedle mluvnice atd. „Ne" odpovídat nelze, protože jazyk tomu, aby se
v něm všichni příslušníci jeho dorozuměli; němčina doby Frice Veli
kého výstražným příkladem takového nemírného přejímání. Proč říkati dimense rozměr,
precisní přesný, primární, sekundární prvotný, druhotný (pro
terciární nám však výraz chybí), efekt účinek atd. stol, Německu nás jejich
úsilí vedoucí extrémům, učinilo konec směšnými (figurku ta
kového puristy vykreslil Jirásek opočenském „spěšňovedovi“ románě
F. odborný dělník) mezi
názvy, jichž budou užívati jen odborníci inteligenti.? Avšak ani
v tomto případě nelze pokládati hřích proti jazyku, úžijeme-li vý
razu cizího pro takové pojmy, pro něž společný název většině
kulturních jazyků; př.197
jmenují Francouzi parquet (parterre záhon); význam, kterém my
užíváme slova coupé (místo compartiment) naprosto neshoduje vý
znamem, které slovo franštině atd.
Ale pojednání autorů článků dřívějších jde hlavně taková
slova cizí, pro něž českého označení dosud vůbec není, která chceme
nahrazovali slovy českými. Věk).).
Na otázku, máme-li cizí slova vnikající opět opět jazyka ci
zími pojmy nahrazovat českými nic, nedá odpovědět prostě ano
neb ne. prvém pří
padě bych pokládal zčeštění cizího slova žádoucí, protože jde obecnou
srozumitelnost, druhém případě zdá zčeštění víc otázkou ná
rodní cti než dorozumívací potřeby. Cizí slovo, př. Slova cizí, která jednou vnikla úst
lidu, zakotví pevně zdomácnějí tak dokonale, bylo marné po
koušet! vypudili; vidíme slovech jako velocipéd, tramvaj,
elektrika, aeroplán, automobil, anténa, katar, piano, klarinet, koncert
. automobil, vždy ve
výhodě před slovem domácím, protože spiato věcí nově obje
vující, kdežto slovo domácí, vznikající buď přenesením nebo odvozením
z materiálu domácího, potřebuje vždy jistého kolísání, než stane sym
bolem (na př. tom autoři
dřívějších článků elektrotechnickém názvosloví shodují. „Ano" odpovídali puristé 18. obou případech podmínkou
úspěchu, aby česká náhrada cizího názvu byla utvořena rychle, možná
hned objevením věci samé. slova samohyb, kterým asi naši slovotvorci pokou
šeli nejspíše nahraditi cizí automobil, bylo užito stejným sice
právem, ale bez úspěchu nahrazení slov automat, perpetuum mo
bile, Selbstbeiveglichkeit j. tu
třeba tedy jistého omezení
