Ale při zásadě formální
je přece jen situace jiná. Při-
pustíme-li jednou, uzemiti rovná mettre terre, může nastati
moment lidí dost pevných mateřské řeči, budou pokládati
také př.,aby terminologie elektrotechnické bylo vylou
čeno sloveso uzemiti (uzemniti, uzemněni, uzemění atd. Podřízenou, byť zcela indiferentní stránkou jména
je, je-li správně voleno. krajčím), který látky nekrájí, nýbrž
stříhá atd. koukol; to
není chrpa, koukol; utrhni tam ten koukol atd. Proto
je jazyk konservativní svém materiálu slovním, když slova často
věcné analyse nevyhovují. sloveso ublátiti slovo téhož rázu budou užívati
ve významu mettre boue (dáti, pustiti bláta), který ne
patří. Mohli bychom dnes mluviti korunách,
když nich žádné koruny není, sirkách, když jsou bez síry, psaní
perem, když pero brk, lesních rozích, které nejsou rohu, nýbrž
z plechu, starých novinách (které nejsou nové), starém mládenci
(který není mladý), slepýši, který oči jako jiný živočich, plotu,
který není pletený, krejčím (pův. Žádal jsem př. tak také uzemiti pro přirozeného Čecha
může značití jen pokrýti, poházeti pomazati zemí.) mettre la
terre, však pro jeho věcnou nesprávnost, nýbrž pro nesprávné utvoření. Kdy
bychom stanovisko reformování názvů, které nevyhovují věcně,
postavili jazyce vůbec, musili bychom měniti svůj jazyk znovu se
mu učiti) skoro každé čtvrtstoletí. Tím významu slovesa ublátiti nastane kolísání, nejistota, jeho
13
*. termínům odborným, žádajíc, aby
byly opraveny, nahrazeny správnějšími. Všechno mluvení založeno imitaci.195
K čemu ten výklad? Především tomu, abych ukázal, nej
větší cenou každého slova je, aby stalo symbolem predstavy, aby
častým spojováním představou samou řeči (na př.
Slovesa takto utvořená, jako uprásiti, usmoliti, ublátiti, ulepiti p., ne
znamenají svésti něco prachu, smoly, bláta, lepu, nýbrž
pokrýti prachem, smolou atd. Mohlo zase
namitnouti, konečně jedno, je-li slovo vadné věcně formálně,
jen když rozumí smyslu žádoucím.) stalo schopným
vyvolati nás všech, kteří toho slova užíváme, tutéž představu, tu, jejímž
je právě symbolem. Nemohu mísit diskuse, je-li věcně správnější
termín proud stejnosměrný proud neměnný, je-li lépe říkati kmitočet
či častost, mohu jen linguistického stanoviska konstatovati, jsou-li
názvy stejnosměrný, kmitočet elektrotechnice vžity, rozumí-li každý,
co jimi míní, staly-li zkrátka symboly představ, jež označují, mají
větší hodnotu než názvy navrhované, jež musily projiti týmž
psychologickým procesem, který názvy zavedené mají sebou. Zajisté, ale neděje
zpravidla důvodů jejich nesprávnosti věcné, nýbrž nesprávnosti formální,
jazykové.
Mohlo namitnouti, jazykověda vystupuje přece ne
zřídka proti některým jménům, př.? bychom tím získali, kdybychom všechny tyto nepřesné
názvy nahradili názvy věcně správnějšími? Nic, leda, bychom ztížili
jediný hlavní raison ďětre řeči, totiž obecnou srozumitelnost
