194
vlastní pěst.
Kratší bude snad kapitola vnitřní stránce řeči, zcestování
termínů cizích, tvoření slov nových, opravování nevyhovujících slov
existujících musím pohybovali rysech jen obecných zá
sadních. Když naši předkové slyšeli prvé slovo kabát, které nim
dostalo Persie přes Byzancii, byla pro hluchá skupina hlásek;
ale slovo nepřišlo samo, nýbrž věcí tak nazývanou, stalo se
jejím symbolem nás. Koukol názvem
té byliny jen proto, jsme slýchali často, majíce rostlinu očích,
ríkati: „To koukol/ Představa tento zcela prázdný zvuk srostly
v našem vědomí častým spojováním tak pevně, slovo koukol vyvolá
v nás představu květiny naopak. Proč říkáme známé bylině žitě rostoucí
koukolů Praví nám slovo něco bylině? Nic.) zapadá, tak užíváme výrazů
načisto nesprávných.
., říkáme,
že slunce vychází (geht auf, lěve atd. *
)
*) Další část znamenité stati pravopisu viz El. Proč jsme neopravili Protože tyto výrazy jsou
zase jen pouhými symboly těch představ, všichni jim správně
rozumíme, vlastní obsah slov ani nemyslíce. Ten proces zažila většina slov cizích. Obecné zásady, jak psáti slova cizí, jednotlivá slova psaná
pravopisem počeštěným, jsou obsaženy Pravidlech českého pravopisu
(1924) těmi ten čas spravuje bez optání každý rozumný Čech, jako se
svými neskonale těžšími pravidly spravuje každý normální Francouz, Angli
čan atd. Medvéd značí
„toho, kdo med“, der Bar znamená „toho hnědého“ poznal dnes
kdo těchto pojmenování, kdyby znal etymologii těch slov, běží
zrovna medvěda, kdyby právě tyto názvy častým spínáním nebyly
staly symboly těchto slov? známe již tři sta let, slunce stojí
a země pohybuje, přece jako Němci, Francouzi atd. Zároveň toho vidět, zá
kladem pojmenování nebyla celá představa rostliny, nýbrž jen její jeden,
ne právě nejvýznačnější znak. Pravopis věc konvence tak jako společenské zásady stavětí si
hlavu tom onom pokládá shocking. Výměnou výrazy
věcně správnější (obracíme slunci, odvracíme slunce p.)
nezískali bychom zřetelnosti určitosti výrazu pranic, leda opakování
týchž obtíží, jež zažil pravěký človek, než tato slova častým
spojováním názorem stala symboly těch dějů. Tak vznikají názvy jiné. Obzor, 1926.
Především při tvoření názvů odborných jejich opravách za
pomíná nás to, slova nejsou výrazem pojmů, které vyznačují
(jak složitá musila býti slova, aby vyjádřila všechny znaky pojmů),
nýbrž toliko jejich symboly. předhistorického Slovana,
který ještě cítil slově koukol význam „zvoneček“, musil vykonali
týž proces (časté spojování názoru názvem), aby slovo významu
tak obecného specifikovalo jako označení právě této rostliny, neboť po
dobu zvonku spousta věcí jiných. Symbolem představy,
tedy jejím jménem, může státi slovo naprosto nesrozumitelné, pouhý
zvuk
