Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 29 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
rozptylovými
indukčnostmi (primární sekundární). Transformátor pak „měkký“,
zatěžovací proud způsobí úbytek napětí:
( )
( )
dt
td
Ntu Rφ
22 (3.16)
Skutečný transformátor navíc nenulové odpory vodičů, kterých vznikají podle Ohmova zákona
další úbytky napětí navíc Jouleovy ztráty. Čili rozptylová
indukčnost způsobuje nenulovou výstupní reaktanci transformátoru. 3.15)
L1
L2
LR
∆u2
Obr.4).
Při této představě zřejmé, sekundární proud vyvolá průchodem přes rozptylový tok φR:
( )
( )
2
2
N
tiL
t R
R
=φ (3.29
Celkový primární proud i1(t) tedy při zatížení transformátoru sestává dvou zcela nezávislých složek. Takový transformátor můžeme představit jako transformátor
bezrozptylový připojenými indukčnostmi LR1 série primárním vinutím LR2 série se
sekundárním vinutím. jen sekundární stranu (viz.
Jednou složkou magnetizační proud iµ(t), který tekl stavu naprázdno nyní při zatížení se
nezměnil) druhou výše zmiňovaný přetransformovaný proud i1´:
( )tititi µ
+= \
11
(3. kritickou proudovou hustotou supravodiče, při níž zaniká
supravodivý jev pro niob asi A/mm2
). Vztah (3. hlediska vnějšího chování transformátoru lze uvažovat jedinou rozptylovou
indukčnost LR, přepočtenou např. 3. Pak nich nevzniká průchodem proudu žádný
ztrátový výkon proudy i2(t) i1´(t) lze libovolně zvyšovat.4 Zjednodušená představa rozptylu reálného transformátoru
Tento tok samozřejmě svázán úbytken sekundárního napětí ∆u2(t) LR.
U měděného (hliníkového) vinutí nutno volit průřez vodičů úměrný proudu, aby nebyla překročena
dovolená proudová hustota ohledem přehřátí vodičů vlivem Jouleova tepla.6) napovídá,
.14)
Z dosud uvedených skutečností plyne důležitý závěr: Tok jádře zůstává nezměněn při zatížení, je
tedy stále roven původnímu toku φµ(t), protože tok φ1(t) proudu i1´(t) tok φ2(t) proudu i2(t) se
plně kompenzují.
Vraťme nyní znovu transformátoru bezrozptylovému, dokonalou vazbou, předpokládejme, že
jeho vinutí mají navíc nulový odpor (supravodič). Ten svázán tzv. Sycení jádra tedy vůbec nezávisí velikosti zatěžovacího proudu, tedy ani na
velikosti přenášeného výkonu!
Reálné transformátory mají vždy určitý rozptylový tok. Jejich magnetické účinky dokonale
zruší, nemají tedy vliv velikost sycení jádře transformátorem lze přenášet libovolně velký výkon
(ve skutečnosti však omezený tzv. obr
