Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 123 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
55)
Pro zvlnění proudu (obr. době teče pouze primární proud, době t2
pouze sekundární. Nedochází žádné
kompenzaci magnetických účinků transformovaných proudů proto sycení jádra přímo úměrné
výstupnímu proudu.1, charakterizován nenulovou počáteční hodnotou
φµpoč.4), kap.54)
Proto pro napětí Uvýst platí:
1
2
1
1
2\
1
1 N
N
s
s
U
N
N
UUvýst
−
== (9. kapitole 3. Stejně tak roste magnetický tok,
svázaný nyní proudem i1. jádře transformátoru akumulován tok φµ.
Režim spojitého toku vztahu (3. Primární proud i1(t) odebírán
ze zdroje lineárně narůstá počáteční hodnoty I0N2/N1. (8.
U síťových transformátorů propustných měničů počáteční hodnota nulová tok úměrný pouze
integrálu primárního napětí.40):
1
1
fL
sU
I (9.56)
Napěťové dimenzování polovodičů:
Vypnutý tranzistor namáhán napětím U1
\
.
Transformátor blokujícího měniče pracuje odlišně. Primárním vinutím proud
téci nemůže, teče proto sekundárem (stále musí některým vinutím téci magnetizační proud, jenž je
svázán existujícím magnetickým tokem). Napětí tedy u1) mají proto opačnou polaritu než
v době t1.
3) Vypneme-li tranzistor, dostaneme výchozího stavu 1). tuto hodnotu tok vyšší než udává časový integrál napětí. tomu tak síťových
transformátorů nebo propustných měničů. Přitom
v jádře, režimu spojitého toku, stále nějaká nenulová energie zůstává. znamená, při vypnutí tranzistoru vytvoří
takové napětí, aby mohl proud i2(t) téci. Jde stav, kdy magnetický tok neklesne v
průběhu doby nulu, nebo mezním případě právě jejím konci. Oba jsou svázány tokem, oba mají tedy význam proudu magnetizačního. 3.
2) Zapneme-li tranzistor vnutíme primáru napětí +U1. Energie
přenesená periodě tedy nejprve době akumuluje jádra něj čerpá.
Tok ale nemůže zaniknout skokem, proto okamžitě vzniká primární proud velikosti I0N2/N1,
přičemž odpovídá hodnotě i2(t) těsně před zapnutím tranzistoru.
Všimněme důležité skutečnosti. Proto proud i2(t) skokem zaniká. Velikost sekundárního proudu pak nemá vliv sycení jádra. Pak proud lineárně klesá (u2 konstantní).38).
Pro napětí U1
\
musí platí stejný vztah, jaký platí pro měniče bez transformátoru tj. 9.
1) Tranzistor vypnutý. Napětí bude mít opačnou polaritu
než mělo době dioda polarizována závěrném směru. jeho sepnutí dioda namáhána závěrným
napětím:
. Při obvyklé funkci transformátoru teče primárním vinutím vedle
magnetizačního proudu ještě přetransformovaný sekundární proud.123
bychom tedy měli mluvit „režimu spojitého toku“).1 bylo ukázáno, těchto případech se
magnetické účinky sekundárního proudu jemu odpovídající přetransformované primární složky
dokonale ruší tok svázán pouze magnetizačním proudem (což druhá složka primárního
proudu). Plyne
z nutnosti nulové střední hodnoty u1(t):
1
\
1
1
U
s
s
U
−
= (9.8) platí obdoba vztahu (8
