Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...
Vydal: FEKT VUT Brno
Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka
Strana 117 z 139
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Zdrojem výstupního proudu
je nyní tlumivka Proud Ivýst teče přes ni, přes zátěž všechny čtyři diody výstupního usměrňovače,
které tak tvoří jedinou „serioparalelní“ nulovou diodu. Magnetizační proud iµ, svázaný
s magnetickým tokem, tedy nemůže primárním vinutím téci. pravděpodobně jediný případ, kdy je
existence odporu užitečná. Největší hodnoty dosahuje při t1max T/2, tj. Pak platí Proto musí být Všechny tranzistory jsou
vypnuté díky musí diody být zavřené.
Popis činnosti při zatížení, Ivýst 0:
Zaveďme předpoklad Ivýst (Iµmax/2) N1/N2. Pokud bude platit zavedený předpoklad
Ivýst IµmaxN1/N2, pak sekundární vinutí pracuje nulového napětí virtuálního zkratu, neboť
usměrňovač napájený velikým proudem zátěže jeví jako vyvážený můstek, jehož úhlopříčce je
relativně „tvrdé“ nulové napětí.
složku, která startu exponenciálně zanikne nulu časovou konstantou L1/R1 primárního vinutí.
Poté okamžiku T/2 sepneme druhou úhlopříčku T2-T3.
Čárkovaný průběh tedy plynule přejde průběh plný.117
zpět zdroje U1.
Rozkmit špička-špička toku φµ(t) však není závislý tomto jevu jeho velikost dána pouze dobou t1
sepnutí tranzistorů.
Pokud bude T/4, pak skončení demagnetizace nastane určitá časová prodleva, kdy bude 0.
. Čárkovaný průběh tedy
zachycuje počáteční stav prvním sepnutí tranzistorů při startu měniče. Pak nastává
situace zachycená obr. poloviny periody děj opakuje, ale vše opačnou polaritou, neboť spínáme
druhou úhlopříčku. Proto musí uzavřít jiným možným, tj. Jinak řečeno,
počáteční integrační konstanta toku, jako integrálu napětí, rovna nule.
Po sepnutí druhé úhlopříčky (okamžik T/2) −U1 tok lineárně klesá +φµmax/2 hodnotu
−φµmax/2 (rovněž dobu t1), podobně jako „prvním“ intervalu počátku periody, kdy byla
sepnuta úhlopříčka, bylo +U1 tok lineárně narost −φµmax/2 +φµmax/2.
Všimněme ještě průběhu napětí uX(t), jehož střední hodnotě rovno výstupní napětí Uvýst. Takový tok obsahuje ss. při střídě 0,25) vlastně teoreticky konstantní rovno U1N2/N1
(tomu tedy rovná výstupní napětí). době vypnutí T4, ale před sepnutím je
primár odpojen tudíž sekundární vinutí není schopno dodávat proud Ivýst.4b). Při T/4 (tzn. 9. Tedy tok φµ(t) nemůže měnit své nabyté hodnoty +φµmax/2, viz plný průběh
v obr.4b).5. složka byla neodstranitelná.
sekundárním vinutím přes virtuální zkrat, tvořený usměrňovačem. Při dosud
popisovaném chodu naprázdno obsahuje průběh prodlevy nulovou střední hodnotou, pokud
t1 T/4. 9. při střídě smax 0,5. Tvarově shodný průběhem plným, je
však posunut hodnotu +φµmax/2 výše, narůstá tedy nulové počáteční hodnoty.
Všimněme čárkovaného průběhu toku φµ(t) obr. 9. Všimněme si, teoreticky, případě supravodivosti celého primárního
okruhu (R1 0), časová konstanta rostla nade všechny meze ss. Nulovým napětím ovšem
nemůže jádro demagnetovat, proto musí mít sekundární magnetizační proud konstantní velikost
(Iµmax/2) N1/N2
