Napájení elektronických zařízení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Elektronická zařízení potřebují ke své činnosti zdroj elektrické energie a to nejčastěji ve formě stejnosměrného DC výkonu. Postupem času zastarala klasická koncepce napájecích zdrojů proti napájenému zařízení tak mohutně, že disproporce byla nepřiměřená. Proto je možno cca od začátku 70-tých let 20. století pozorovat snahu i renomovaných firem tuto otázku řešit. U nás jsou tyto pokusy spojeny se jménem Ing.Kabeše, ve světě s tak proslulými firmami jako Hewlett§Packard a jiné. Každý napájecí zdroj lze podle Theveninovy věty nahradit sériovým spojením ideálního zdroje napětí a jeho ...

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Vlastislav Novotný, Pavel Vorel, Miroslav Patočka

Strana 117 z 139

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Popis činnosti při zatížení, Ivýst 0: Zaveďme předpoklad Ivýst (Iµmax/2) N1/N2. době vypnutí T4, ale před sepnutím je primár odpojen tudíž sekundární vinutí není schopno dodávat proud Ivýst. složka byla neodstranitelná. 9. poloviny periody děj opakuje, ale vše opačnou polaritou, neboť spínáme druhou úhlopříčku. při střídě smax 0,5. Pokud bude platit zavedený předpoklad Ivýst IµmaxN1/N2, pak sekundární vinutí pracuje nulového napětí virtuálního zkratu, neboť usměrňovač napájený velikým proudem zátěže jeví jako vyvážený můstek, jehož úhlopříčce je relativně „tvrdé“ nulové napětí.5. Tvarově shodný průběhem plným, je však posunut hodnotu +φµmax/2 výše, narůstá tedy nulové počáteční hodnoty. Poté okamžiku T/2 sepneme druhou úhlopříčku T2-T3. Všimněme čárkovaného průběhu toku φµ(t) obr. Jinak řečeno, počáteční integrační konstanta toku, jako integrálu napětí, rovna nule.4b).4b). Pak nastává situace zachycená obr.117 zpět zdroje U1. pravděpodobně jediný případ, kdy je existence odporu užitečná. Čárkovaný průběh tedy plynule přejde průběh plný. Při T/4 (tzn. Největší hodnoty dosahuje při t1max T/2, tj. Při dosud popisovaném chodu naprázdno obsahuje průběh prodlevy nulovou střední hodnotou, pokud t1 T/4. Čárkovaný průběh tedy zachycuje počáteční stav prvním sepnutí tranzistorů při startu měniče. Takový tok obsahuje ss. Pak platí Proto musí být Všechny tranzistory jsou vypnuté díky musí diody být zavřené. 9. Po sepnutí druhé úhlopříčky (okamžik T/2) −U1 tok lineárně klesá +φµmax/2 hodnotu −φµmax/2 (rovněž dobu t1), podobně jako „prvním“ intervalu počátku periody, kdy byla sepnuta úhlopříčka, bylo +U1 tok lineárně narost −φµmax/2 +φµmax/2. . Nulovým napětím ovšem nemůže jádro demagnetovat, proto musí mít sekundární magnetizační proud konstantní velikost (Iµmax/2) N1/N2. Proto musí uzavřít jiným možným, tj. Všimněme ještě průběhu napětí uX(t), jehož střední hodnotě rovno výstupní napětí Uvýst. Tedy tok φµ(t) nemůže měnit své nabyté hodnoty +φµmax/2, viz plný průběh v obr. Zdrojem výstupního proudu je nyní tlumivka Proud Ivýst teče přes ni, přes zátěž všechny čtyři diody výstupního usměrňovače, které tak tvoří jedinou „serioparalelní“ nulovou diodu. sekundárním vinutím přes virtuální zkrat, tvořený usměrňovačem. Pokud bude T/4, pak skončení demagnetizace nastane určitá časová prodleva, kdy bude 0. složku, která startu exponenciálně zanikne nulu časovou konstantou L1/R1 primárního vinutí. 9. Rozkmit špička-špička toku φµ(t) však není závislý tomto jevu jeho velikost dána pouze dobou t1 sepnutí tranzistorů. Magnetizační proud iµ, svázaný s magnetickým tokem, tedy nemůže primárním vinutím téci. Všimněme si, teoreticky, případě supravodivosti celého primárního okruhu (R1 0), časová konstanta rostla nade všechny meze ss. při střídě 0,25) vlastně teoreticky konstantní rovno U1N2/N1 (tomu tedy rovná výstupní napětí)