V úvodní kapitole společně projdeme cestou objevů, nápadů i omylů, které umožnily vývoj prostředků pro bezdrátovou komunikaci až do jejich současné podoby. Dříve, než se vydáme na procházku historií, definujme si cíl, ke kterému chceme dojít. Komunikace je obecně charakterizována výměnou informací mezi dvěma (nebo více) uživateli.
Z´asadn´ı myˇslenka von Neumannovy architektury pouˇzit´ı
pouze jedin´eho typu pamˇeti pro kontroln´ı program (instrukce) pro data (promˇenn´e, . Nejd˚uleˇzitˇejˇs´ı vˇsak jejich architektura. Vznikly tak dvˇe z´akladn´ı koncepce: Von Neumannova Harvardsk´a. instrukce prov´adˇej´ı tak, jak jdou sebou
– ”aˇz nˇe dojde ˇrada”,
• zmˇenu poˇrad´ı vykon´avan´ı instrukc´ı lze prov´est jen podm´ınˇen´ym skokem, nepodm´ınˇen´ym
skokem, ˇci vol´an´ım podprogramu,
• vnitˇrn´ı architektura nez´avisl´a ˇreˇsen´e ´uloze.
6.1 Architektura mikropoˇc´ıtaˇc˚u
Mikropoˇc´ıtaˇce lze dˇelit podle cel´e ˇrady krit´eri´ı. Veˇsker´e zmˇeny maj´ı b´yt ˇreˇseny softwarovˇe,
tzn. (a) osciloskop hardwarov´a ˇc´ast (Roman
Mego), (b) Pˇresn´a optick´a ˇcasom´ıra (Bc. David Zeman).Modern´ı bezdr´atov´a komunikace
(a)
(b)
Obr.
Von Neuman pˇri popisu ˇc´ıslicov´ych syst´em˚u definoval n´asleduj´ıc´ı postul´aty, pravidla:
• libovoln´y program vykon´av´an sekvenˇcnˇe, tj.4.
Von Neumannova architektura popisuje jak m´a jak´ykoliv ˇc´ıslicov´y syst´em pracovat jak´ych
hlavn´ıch ˇc´ast´ı mˇel skl´adat. 6.)
– oboj´ı ”jedno tot´eˇz”! Von Neumannovu architekturu vyuˇz´ıvaj´ı dneska poˇc´ıtaˇce typu PC.
Prvn´ı dˇelen´ı mikropoˇc´ıtaˇc˚u iniciovala americk´a vl´ada jiˇz 70. letech, kdyˇz poˇz´adala Prin-
cetonskou Harvardskou univerzitu, aby navrhly architekturu vhodnou pro potˇreby arm´ady
(dˇelostˇrelectva). poˇc´ıtaˇc ˇr´ızen obsahem pamˇeti (p˚uvodn´ı pˇrednost univerz´alnosti architektury
je sv´em d˚usledku nev´yhodn´a syst´em totiˇz dok´aˇze zpracovat libovoln´y probl´em, ale
neefektivnˇe),
.5: Uk´azka embedded aplikac´ı
