Modelování vícekanálového optického bezkabelového spoje

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

Tato práce se zabývá problematikou vícekanálových bezkabelových spojů s vyšším dosahem určeným pro komunikaci ve volném atmosférickém prostředí. Je proveden rozbor šíření optického svazku atmosférickým prostředím a popsány různé vlivy, které působí na kvalitu přenášeného signálu. V práci je provedena simulace duálního optického spoje, kterou jsou zjištěny energetické bilance optických zdrojů pracujících na vlnových délkách v atmosférických oknech v oblasti 850 a 1550nm. Je také zkoumáno rozložení optické intenzity vevysílací části. Na závěr práce jsou proveden měření, která ověřují správnost simulací a také použitých komponent bezdrátového spoje.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: Michal Pavlů

Strana 26 z 72

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Světelné vlny principiálně mohou šířit dvěma způsoby. Pro vakuum Helmholtzova rovnice tvar: 022 2 2 2 = ∂ ∂ −      ∂ ∂ + ∂ ∂ z A kjA yx , (4. Nicméně velmi hrubém přiblížení možné uvažovat soustředění energie velmi úzkého svazku (paprsku). Komplexní obálka vyhovuje paraxiální Helmholtzově rovnici pro posunutí konstantu pokud tato konstanta čistě imaginární jz0, kde reálná hodnota představuje tzv. Jedním možných řešení paraxiální Helmholtzovy rovnice Gaussův vlnový svazek. Rozložení intenzity příčné rovině dáno kruhově symetrickou Gaussovou funkcí, která osu shodnou osou svazku. Není ovšem reálné předpokládat, paprsek šíří volným prostorem bez úhlové divergence. Při detekci světla tato kvanta zaznamenávají. Elektromagnetické vlnění vyzařované laserem rovině kolmé směr šíření obvykle Gaussovo rozložení velikosti optické intenzity optické ose intenzita vlny maximální, následně velikost intenzity radiálně klesá souladu Gaussovou funkcí). Paraxiálními vlnami jsou takové vlny, jejichž normály vlnoploch svírají směrem šíření vlny velmi malý úhel.1) kde značí intenzitu vlnění, souřadnice podélné osy (směr šíření vlny) vlnové číslo. Z vlnové rovnice jsme schopni určit minimální úhlovou divergenci normál vlnoploše pro danou šířku svazku. Výkon Gaussova svazku soustředěn střed úzkého kužele. Aproximace světelné vlny Gaussovými svazky však možná pouze případě tzv. Za určitých podmínek lze šíření světelné vlny aproximovat šířením tzv. paraxiálních vln.26 4. Pro komplexní amplitudu platí [1]: ( )jkzrArU exp (4. krčku. Úhlovou divergencí nazýváme jev, kdy paprsek rozbíhá, roste jeho tloušťka (zvětšuje jeho stopa). Prvním případem rovinná vlna, druhým je sférická vlna. Rayleighovu vzdálenost).1) dospět vztahu [1]: (       + −= z yx jk z A rA 2 exp 22 1 , (4.2) kde souřadnice podélné osy směru šíření vlny vlnové číslo. Normály pak vytvářejí úzký kužel prostoru.3) kde konstanta, souřadnice podélné osy směru šíření vlny vlnové číslo. Potom lze komplexní obálku Gaussova svazku přepsat tvaru [1]: .GAUSSŮV SVAZEK Z důvodu vlnové povahy světla není možné, aby byla energie soustředěna pouze vymezeného prostoru. Normály rovinné vlny jsou paralelní sobě navzájem hlavnímu směru šíření. Sférická vlna se šíří jediného bodu, takže také normály vlnoploch vycházejí pouze jediného bodu. Za předpokladu, obálku lze lokálně považovat rovinnou vlnu, jejíž normála vlnoploše směr paraxiálního paprsku, lze řešením rovnice (4. obě strany krčku Gaussův svazek postupně rozšiřuje. Ve směru šíření Gaussův svazek minimální šířku tzv. Světlo emitováno kvantech energie. V dalších úvahách budeme předpokládat, Gaussova vlna modulovaná proměnnou funkcí polohy, nazývanou komplexní obálka nebo komplexní amplituda A(r). Základem vlnové optiky Helmholtzova rovnice [1], která několik možných úprav. Gaussových svazků. Světlo lze tedy definovat jako elektromagnetické vlnění detekované energetických kvantech, proto mluví dualismu světla. Vlnoplochy jsou krčku rovinné, postupně zakřivují