Kniha dává návod pro běžné i méně běžné metody měření při revizích elektrických zařízení a informuje o potřebném vybavení revizního technika. V úvodních částech je vysvětlen účel a význam revizní činnosti, jsou popsány měřicí přístroje a pomůcky a je probrána příprava na měření. Hlavní část je věnována technice revizních měření na rozvodných zařízeních, elektrických spotřebičích a strojích, komplexních provozních souborech, hromosvodech atd. Kniha je určena revizním technikům, elektromontérům a elektroúdržbářům.
Nestačí spokojit tím, těchto přípojnicích naměříme velký úči-
ník. Aby této
komplikaci případně mylnému výsledku nedošlo, třeba kapacitní
výkon připojované zátěže volit tak, aby nebyl číselně větší než jalový
výkon původní zátěže. Například jestliže pátrali příčině,
proč nadměrně zahřívá transformátor nebo kabel, které pak ohrožovaly
požárem okolí (nezapomeňme, kontrola teplot zařízení nesporně patří
k povinnostem revizního technika), nebo proč přehřívají motory.
Při přímých metodách používáme fázoměry.
Indukční zátěž není pro takové ověřování znaménka fázového posunu
vhodná, protože nelze tak jednoduše dosáhnout hodnoty <p== +90°
jako kapacitního zátěže hodnoty —90°.původní zátěž indukční charakter. Kromě toho nepřímými
metodami nezjistíme, zda jde kapacitní zátěž nebo indukční zátěž. Jindy
jsou nápadné velké úbytky napětí vodičích. dalším výkladu uvádíme přehled použitel
ných metod. Jsou uvedeny potřebné vzorce pro
výpočet účiníku naměřených hodnot.
To všechno jsou vážné nevýhody porovnání vlastnostmi přenosných
fázoměrů (zejména klešťových), kde potřebujeme pouze jeden přístroj,
který navíc rozlišuje charakter zátěže.
Při nepřímých metodách vycházíme měření dvou tří veličin, nichž
se pak účiník musí vypočítat.
Podívejme nyní, jaké možnosti při měření účiníku máme.
Při použití tohoto přehledu nutné uvědomit tyto skutečnosti:
267
. Můžeme je
rozdělit přímé nepřímé metody.
Nejdříve ovšem nutné najít místo, kde vzniku jalového odběru
dochází. všechno mohou působit
nežádoucí jalové proudy, které lze odstranit nebo alespoň podstatně zmen
šit zlepšením účiníku.
Výsledný účiník přípojnicích potom blízký jedné, protože součet
fázových posunů (cpi cp2) blízký nule.
Tyto úvahy nejsou jen teoretické také není jen záležitost čistě ener
getická. Výjimkou zvláštní případ, kterému někdy může dojít,
připojíme-li zátěž příliš velkou kapacitou, tím překompenzujeme
účiník. Jejich pořadí volil autor podle toho, jak jednotlivé metody
hodnotí hlediska jejich vhodnosti.
Při nepřímých metodách většinou takto omezeni nejsme, ale potře
bujeme nejméně dva, popř. tři měřicí přístroje. možné jen měřením účiníku postupně místa místu, počí
naje přípojnic hlavního rozváděče. Zvětší-li se, zátěž kapacitní
charakter. Pokud možno dáme před
nost přenosným fázoměrům, protože fázoměry vestavěné rozváděčích
(jak patrné textu) neumožňují proměření zařízení hlediska účiníku. Mnozí čtenáři možná vlivem účiníku seznámili jako prob
lémem provozním bezpečnostním. Záludnost takového výsledku tom, takové situace může být
u mnoha spotřebičů dalším rozvodu malý účiník, tedy fázový posun cp
velký, ale některých spotřebičů kladný 9>i) jiných záporný {—(pi). Tehdy původní zátěž mohla mít indukční charakter
