Kniha dává návod pro běžné i méně běžné metody měření při revizích elektrických zařízení a informuje o potřebném vybavení revizního technika. V úvodních částech je vysvětlen účel a význam revizní činnosti, jsou popsány měřicí přístroje a pomůcky a je probrána příprava na měření. Hlavní část je věnována technice revizních měření na rozvodných zařízeních, elektrických spotřebičích a strojích, komplexních provozních souborech, hromosvodech atd. Kniha je určena revizním technikům, elektromontérům a elektroúdržbářům.
Tehdy původní zátěž mohla mít indukční charakter. Kromě toho nepřímými
metodami nezjistíme, zda jde kapacitní zátěž nebo indukční zátěž. dalším výkladu uvádíme přehled použitel
ných metod. Jejich pořadí volil autor podle toho, jak jednotlivé metody
hodnotí hlediska jejich vhodnosti. Například jestliže pátrali příčině,
proč nadměrně zahřívá transformátor nebo kabel, které pak ohrožovaly
požárem okolí (nezapomeňme, kontrola teplot zařízení nesporně patří
k povinnostem revizního technika), nebo proč přehřívají motory. Výjimkou zvláštní případ, kterému někdy může dojít,
připojíme-li zátěž příliš velkou kapacitou, tím překompenzujeme
účiník. Jsou uvedeny potřebné vzorce pro
výpočet účiníku naměřených hodnot. všechno mohou působit
nežádoucí jalové proudy, které lze odstranit nebo alespoň podstatně zmen
šit zlepšením účiníku.
Tyto úvahy nejsou jen teoretické také není jen záležitost čistě ener
getická. Pokud možno dáme před
nost přenosným fázoměrům, protože fázoměry vestavěné rozváděčích
(jak patrné textu) neumožňují proměření zařízení hlediska účiníku.
Při nepřímých metodách většinou takto omezeni nejsme, ale potře
bujeme nejméně dva, popř.
Výsledný účiník přípojnicích potom blízký jedné, protože součet
fázových posunů (cpi cp2) blízký nule.
Nestačí spokojit tím, těchto přípojnicích naměříme velký úči-
ník.
Nejdříve ovšem nutné najít místo, kde vzniku jalového odběru
dochází.
Podívejme nyní, jaké možnosti při měření účiníku máme. Můžeme je
rozdělit přímé nepřímé metody.
Při nepřímých metodách vycházíme měření dvou tří veličin, nichž
se pak účiník musí vypočítat.
Indukční zátěž není pro takové ověřování znaménka fázového posunu
vhodná, protože nelze tak jednoduše dosáhnout hodnoty <p== +90°
jako kapacitního zátěže hodnoty —90°. Jindy
jsou nápadné velké úbytky napětí vodičích. tři měřicí přístroje.původní zátěž indukční charakter. možné jen měřením účiníku postupně místa místu, počí
naje přípojnic hlavního rozváděče.
Při přímých metodách používáme fázoměry. Aby této
komplikaci případně mylnému výsledku nedošlo, třeba kapacitní
výkon připojované zátěže volit tak, aby nebyl číselně větší než jalový
výkon původní zátěže. Záludnost takového výsledku tom, takové situace může být
u mnoha spotřebičů dalším rozvodu malý účiník, tedy fázový posun cp
velký, ale některých spotřebičů kladný 9>i) jiných záporný {—(pi). Zvětší-li se, zátěž kapacitní
charakter.
Při použití tohoto přehledu nutné uvědomit tyto skutečnosti:
267
.
To všechno jsou vážné nevýhody porovnání vlastnostmi přenosných
fázoměrů (zejména klešťových), kde potřebujeme pouze jeden přístroj,
který navíc rozlišuje charakter zátěže. Mnozí čtenáři možná vlivem účiníku seznámili jako prob
lémem provozním bezpečnostním
