Kniha dává návod pro běžné i méně běžné metody měření při revizích elektrických zařízení a informuje o potřebném vybavení revizního technika. V úvodních částech je vysvětlen účel a význam revizní činnosti, jsou popsány měřicí přístroje a pomůcky a je probrána příprava na měření. Hlavní část je věnována technice revizních měření na rozvodných zařízeních, elektrických spotřebičích a strojích, komplexních provozních souborech, hromosvodech atd. Kniha je určena revizním technikům, elektromontérům a elektroúdržbářům.
Indukční zátěž není pro takové ověřování znaménka fázového posunu
vhodná, protože nelze tak jednoduše dosáhnout hodnoty <p== +90°
jako kapacitního zátěže hodnoty —90°.
Tyto úvahy nejsou jen teoretické také není jen záležitost čistě ener
getická.původní zátěž indukční charakter. Jindy
jsou nápadné velké úbytky napětí vodičích.
Při přímých metodách používáme fázoměry. Výjimkou zvláštní případ, kterému někdy může dojít,
připojíme-li zátěž příliš velkou kapacitou, tím překompenzujeme
účiník.
Podívejme nyní, jaké možnosti při měření účiníku máme. Mnozí čtenáři možná vlivem účiníku seznámili jako prob
lémem provozním bezpečnostním. Tehdy původní zátěž mohla mít indukční charakter.
Při použití tohoto přehledu nutné uvědomit tyto skutečnosti:
267
. Jejich pořadí volil autor podle toho, jak jednotlivé metody
hodnotí hlediska jejich vhodnosti. Můžeme je
rozdělit přímé nepřímé metody. Aby této
komplikaci případně mylnému výsledku nedošlo, třeba kapacitní
výkon připojované zátěže volit tak, aby nebyl číselně větší než jalový
výkon původní zátěže.
Při nepřímých metodách vycházíme měření dvou tří veličin, nichž
se pak účiník musí vypočítat. Například jestliže pátrali příčině,
proč nadměrně zahřívá transformátor nebo kabel, které pak ohrožovaly
požárem okolí (nezapomeňme, kontrola teplot zařízení nesporně patří
k povinnostem revizního technika), nebo proč přehřívají motory.
Při nepřímých metodách většinou takto omezeni nejsme, ale potře
bujeme nejméně dva, popř. všechno mohou působit
nežádoucí jalové proudy, které lze odstranit nebo alespoň podstatně zmen
šit zlepšením účiníku. Pokud možno dáme před
nost přenosným fázoměrům, protože fázoměry vestavěné rozváděčích
(jak patrné textu) neumožňují proměření zařízení hlediska účiníku. Jsou uvedeny potřebné vzorce pro
výpočet účiníku naměřených hodnot.
Nejdříve ovšem nutné najít místo, kde vzniku jalového odběru
dochází.
To všechno jsou vážné nevýhody porovnání vlastnostmi přenosných
fázoměrů (zejména klešťových), kde potřebujeme pouze jeden přístroj,
který navíc rozlišuje charakter zátěže. Zvětší-li se, zátěž kapacitní
charakter.
Nestačí spokojit tím, těchto přípojnicích naměříme velký úči-
ník. Kromě toho nepřímými
metodami nezjistíme, zda jde kapacitní zátěž nebo indukční zátěž.
Výsledný účiník přípojnicích potom blízký jedné, protože součet
fázových posunů (cpi cp2) blízký nule. dalším výkladu uvádíme přehled použitel
ných metod. Záludnost takového výsledku tom, takové situace může být
u mnoha spotřebičů dalším rozvodu malý účiník, tedy fázový posun cp
velký, ale některých spotřebičů kladný 9>i) jiných záporný {—(pi). možné jen měřením účiníku postupně místa místu, počí
naje přípojnic hlavního rozváděče. tři měřicí přístroje
