Malá elektrotechnika (1954)

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Není tomu dávno, kdy byly uvedeny v život večerní školy pro pracující. Tehdy jsem stanul před nesnadným úkolem: učit na škole vysloveně elektrotechnického směru žáky, kteří o elektrotechnice věděli jen to, co se naučili na střední škole, pokud i to nezapomněli. Bylo mi svěřeno 18 mladých dělníků, nikoli elektrotechniků, kteří pochopili,že elektrotechnika proniká všemi oblastmi našeho života, že se selektřinou setkáváme denně a nakaždém kroku, že bez elektrotechniky by nebylo pokroku, a chtěli se proto učit. Tato knížečka vznikala pro ně a pro všechny ty, kdo je chtějí následovat. Protože elektrotechnika proniká do všech oblastí techniky, má se s jejími základy seznámit každý, kdo nechce zůstat zpátky.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: SNTL Jiří Truneček

Strana 199 z 259

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Elektromotorická síla indukovaná rámu na daném místě největší tehdy, jsou-li magnetické silové čáry kolmé rovině rámu, tehdy, leží-li vysílací anténa v rovině rámu. Přijímací antény přeměňují elektromagnetickou vlnu v elektrické kmity střídavé proudy. Vysílací anténa vyzařuje elektromagnetickou vlnu nejen podél zemského povrchu, nýbrž šikmo vzhůru. Rá­ mová anténa plochá cívka, níž elektromagnetická vlna indukuje elektromotorickou sílu právě tak, jako magnetický tok jádrem transformátoru indukuje elektromotorickou sílu ve vinutí. ionosféry. Jsou buď vysoké - v podstatě stejné jako antény vysílací nebo rámové. Ionosféra skládá několika vrstev značně ionisovaných plynů výši několika desítek stovek kilometrů nad zemským povrchem. Vysvětlujeme odrazem zv. důsledku po­ 200 . Otočíme-li rámovou anténu 90° kolem svislé osy, není příjem žádný, neboť silové čáry rámem ne­ procházejí. Říká tomu povrchový jev (skinefekt). Proud již neprochází vodičem celým jeho průřezem rovnoměrně, nýbrž zhušťuje povrchu. Při tak vel­ kých kmitočtech objevují některé úkazy, nimiž jsme se dosud nesetkali. Jak již bylo naznačeno, pracuje obvykle obrovskými kmitočty (vyplývá používaných délek vln). Ionosféra sama poměrně značně neklidná podmínky odrazu jsou tak složité, je jen přirozené, jestliže intensita příjmu prostorové vlny ča­ sem velmi kolísá. Lze tedy rámovou anténou stanovit směr, ve kterém leží vysílací anténa. Zku­ šenost však ukázala, střední krátké vlny vracejí zpátky. Tomuto kolísání intensity příjmu říkáme únik nebo fading (čti fájding).čtvernásobek délky dipólu. Zdálo by se první pohled, tato prostorová vlna musí postupo­ vat dále prostoru tedy pro příjem ztracena. Řečeno jinak; pro délku vlny Xmá dipól délku JL/2 (lambda půl), jedním koncem uzem­ něný x/4 (lambda čtvrt)