V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
) tzv. generátoru (viz §1.2008 12:15:17]
. také radioaktivní: β--přeměnou rozpadá stabilní jádro
99Ru, avšak poločas rozpadu zde velmi dlouhý 2,12.10-9.
Radiojód 131
J 125
J 123
J )
Prvním radionuklidem, používaným klinické nukleární medicíně, byl radiojód 131
J (T1/2=8 dnů, s
max. Oproti 99mTc 123J nevýhody vyšší ceně, obtížné distribuci (krátký T1/2) vyšší radiační zátěži. Vztah mezi aktivitou 99mTc aktivitou vzniklého
99Tc tedy dán koefientem ≈4.htm (46 50) [15.6 "Radionuklidy", kde příslušná tabulka; zde
stručně zmíníme některé aspekty jejich použití nukleární medicíně.
■ 99mTc snadno získává elucí Mo-Tc-generátoru chemické formě aniontu technecistanu 99mTcO4
-,
který relativně snadno váže řadu biologicky důležitých látek (po předchozí redukci technecistanu
většinou cínatými ionty).
■ Záření energii 140 keV lze velmi dobře kolimovat účinně dekovat tenkém velkoplošném
scintilačním krystalu kamery, což poskytuje obrazy relativně dobrým rozlišením citlivostí.
Opačná situace však oblasti jaderných reaktorů (viz §1.
Vznikají tak značená radiofarmaka, která aplikaci organismu selektivně vychytávají v
určitých cílových tkáních orgánech, které mohou být pak základě zevní detekce vycházejícího záření
http://astronuklfyzika.λ, poměr aktivit mateřského dceřinného radioisotopu poměru jejich rozpadových
konstant neboli obráceném poměru jejich poločasů rozpadu T1/2. Způsoby výroby fyzikální (jaderné) charakteristiky
jednotlivých radionuklidů jsou uvedeny §1.105 roků.: deexcitaci 99mTc vzniká 99
Tc základním stavu. energií 606keV, hlavní energie 364keV), který klíčový význam pro diagnostiku a
terapii onemocnění štítné žlázy. Vojtěch Ullmann: Radioisotopová scintigrafie
Pro využití scintigrafie nukleární medicíně dispozici několik g-radionuklidů (smíšených β−γ,
čistých pro PET pak β+) chemické formě řady radiofarmak, umožňujících zkoumat různé
funkční pochody organismu.
Pozn.
Ojediněle pro scintigrafii používá radiojód 123
J (T1/2=13,1 hod. "Radioaktivita", pasáž "Záření gama ").-90.letech; následující výhody:
■ Čistý gama-zářič krátkým poločasem rozpadu hod., EC, 159keV, 27+31keV který pro tento
účel výhodnější fyzikální vlastnosti než 131J vhodnější energii nepřítomnost což vede nižší radiační
zátěži.
Technecium 99m
Tc
Pro nukleární medicínu vůbec nejdůležitějším radionuklidem metastabilní technecium
99m
Tc (T1/2=6hodin), které čistým zářičem gama (Eγ=140keV) získává beta-rozpadem
molybdenu 99Mo (T1/2=66hod. Aplikuje perorálně formě 131J-jodidu sodného.
Pro vitro radioimunoanalýzu pak používá radiojód 125
J (T1/2=60 dnů, EC, 27+31keV, 35keV). 99mTc je
téměř ideálním radionuklidem pro scintigrafii, němž byl podstatě založen celý rozvoj
nukleární medicíny 60.cz/Scintigrafie. umožňuje, bez rizika významně zvýšené radiační
zátěže, aplikovat pacientům značně vysokou aktivitu 99mTc (řádu stovek MBq jednotek GBq)
potřebnou pro získání kvalitních obrazů SPECT dynamické scintigrafie. Při aplikované aktivitě řádu 100MBq 99mTc bude aktivita výsledného 99Tc činit
pouhých cca 0,4 Bq, což hodnota prakticky nulová (neměřitelná, hluboko pod úrovní přírodního radioaktivního pozadí
např.RNDr. 40K). Radiofarmaka značená 123J ojediněle používají pro scintigrafii ledvin (o-jodhipuran), štítné žlázy (NaJ),
srdce (MIBG). Několik let používal
i radiojódem značený 131J-o-hippuran pro radionuklidovou nefrografii scintigrafii ledvin, později byl
vytlačen radiofarmaky značenými 99mTc (viz níže). hlediska nukleární medícíny můžeme tedy výsledné 99
Tc považovat neradioaktivní. Jelikož aktivita preparátu obsahujícího daný počet No
radioaktivních jader No.10.3 "Jaderné reakce", pasáž "Štěpení atomových jader"), kde 99Tc,
vznikající značném množství jako jedna zplodin štěpení uranu, obtížnou složkou jaderného odpadu dlouhým
poločasem rozpadu, potenciálně ohrožující životní prostředí.2
