V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
6, část "Interakce záření gama"). planární scintigrafie však korekce absorbci důležitá při kvantifikaci dat a
výpočtu hodnot klinicky důležitých parametrů např. Výsledná odezva detektoru součtem příspěvků jednotlivých vrstev tkáně nejen míst
vyšetřované léze, ale vrstev, které nacházejí nad lézí pod lézí. Tuto
nevýhodu planárních obrazů značné míry odstraňuje scintigrafie tomografická. Tyto statistické fluktuace projevují
ve všech buňkách obrazu jedinou možností jejich snížení zvýšit nastřádaný počet impulsů.e−µ.d, kde lineární součinitel zeslabení, závisející energii záření na
hustotě tkáně (pro 140keV 99mTc tento absorbční koeficient 0,15 cm-1).
■ Comptonovský rozptyl záření g
Záření při průchodu tkání interaguje látkou mimo jiné Comptonovým rozptylem, přičemž dochází ke
změně směru pohybu fotonu snížení jeho energie (viz §1. nehomogenitě zorného pole
detektoru kamery.1). Digitální scintigrafické
kamery mají obě tyto operace zahrnuty proceduře rekalibrace ladění fotonásobičů (tuning).
■ Absorbce záření g
Určité množství záření během průchodu tkání místa svého vzniku směrem detektoru kamery
absorbováno při interakci látkou tkáně důsledku fotoefektu Comptonova rozptylu tkáni.
Korekci tuto absorbci planárních scintigrafických obrazů většinou neprovádíme, metody korekce u
SPECT jsou uvedeny níže. Stejně fluktuující (kolísavá) bude
i odezva každého přístroje detekujícího toto záření jedná fluktuace neodstranitelné žádným
zdokonalením přístroje metody, tyto fluktuace mají svůj původ samotné podstatě měřených jevů. Nehomogenitu lze snížit pečlivým seřízením jednotlivých fotonásobičů stejnou
účinnost (stejnou polohu fotopíku), jednak počítačovou korekcí pomocí vhodné matice korekčních
koeficientů (ta získá pečlivě nasnímaného obrazu homogenního zdroje). Přeměna radioaktivních
atomů proto zcela náhodný proces vznikající ionizující záření emitováno náhodně, nekorelovaně,
inkoherentně.
http://astronuklfyzika.
■ Statistické fluktuace (šum) obraze
Emise kvant ionizujícího záření, stejně jako jeho interakce atomy látkového prostředí tím i
mechanismy detekce záření) probíhá mikroskopické úrovni prostřednictvím dějů řídících nikoli
detrministickými zákony klasické fyziky, nýbrž zákonitostmi kvantové mechaniky. Tyto kvantové
zákonitosti jsou principiálně stochastické, pravděpodobnostní (viz §1. Tok ionizujícího záření proto není plynulý, ale fluktuující. Vede to
k exponenciálnímu poklesu četnosti detekovaných fotonů zvyšující hloubkou distribuce
radioindikátoru těle: No.htm (14 50) [15.Vyhodnocování statické scintigrafie ledvin knize "OSTNUCLINE").
■ Nehomogenita zorného pole kamery
Drobné odchylky detekční účinnosti jednotlivých míst scintilačního krystalu účinnosti sběru
scintilačních fotonů krystalu jednotlivými fotonásobiči vedou tzv. Toto zeslabení záření absorbcí,
nazývané též atenuace, scintigrafických obrazech obrazech projevuje arteficielním snížením počtu
impulsů strukturách uložených větších hloubkách, srovnání strukturami povrchu.
Vliv statistických fluktuací výsledky radiačních dekčních spektrometrických měření můžeme
zjednodušeně (avšak výstižně) vyjádřit následujícím pravidlem: Naměříme-li radiačním detekčním
přístroji impulsů, naměřili jsme skutečnosti √(N) impulsů. Superpozice záření různých
hloubek zobrazovaného objektu dále vede snížení kontrastu zobrazení struktur lézí.RNDr. separované fukce levé pravé ledviny (metoda
geometrického průměru viz §3.10.cz/Scintigrafie.2008 12:15:17]
. Vojtěch Ullmann: Radioisotopová scintigrafie
U planární scintigrafie dochází prozařování γ-záření různých hloubek, superpozici sumování
informace rozložení radioindikátoru všech hloubkovývh vrstev tkání orgánů společného
obrazu. projevuje jednak arteficielním snížením zvýšením počtu impulsů určitých
místech obrazu, jednak odchylkami linearity zobrazení (oba tyto jevy někdy označují jako
"neuniformita"). Tím detaily struktury hlavně z
hlubších vrstev zastírají obrazovými informacemi povrchových vrstev.7
