V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Získané
faktory jsou opět uloženy paměti přístroje korekce probíhá při měření automaticky. Matici
těchto prozařovacích faktorů získáme tak, vzorek daného radionuklidu měříme postupně v
jednotlivých detektorech, přičemž registrujeme nejen počet impulsů daném detektoru, ale i
odezvu ostatních (prázdných) detektorů dělíme počtem impulsů daném detektoru.
http://astronuklfyzika. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření
doby zasuneme zásobník další sadou vzorků atd.RNDr.
U relativních měření nám jde stanovení poměrů aktivit intenzit záření jednotlivých vzorků buď
mezi sebou, nebo vzhledem vhodnému etalonu; většině aplikací ionizujícího záření nám
taková relativní měření postačují. Elektro-mechanické zařízení posunuje postupně zásobníky vzorky a
elevátory periodicky zasunují vždy 3-5 vzorků detektorů dobu měření.2008 12:15:07]
.
2.htm (46 54) [15. Shora uvedený příklad měření 300 vzorků 100s
zde trvá při použití 20-detektorového přístroje jen necelých 30min!
Kromě velké rychlosti měření velkých sérií vzorků velkou výhodou vícedetektorových přístrojů to,
že nemají žádné mechanické díly (jsou čistě elektronické), takže nevyžadují údržbu mají
minimální poruchovost.10. Pro vyšší energie,
kde může prozařování reálně uplatnit, jsou přístroje vybaveny korekcí prozařování: od
změřeného počtu impulsů daném detektoru odečítají počty impulsů registrované v
ostatních (okolních) detektorech, násobené určitými váhovými prozařovacími faktory. Absolutní měření radioaktivity intenzity záření
Stejně jako měřící metody obecně, lze radiometrické měřící metody rozdělit absolutní relativní. absolutních metod potřebujeme přímým měřením za
přesně definovaných podmínek naměřeného ionizačního proudu nebo četnosti impulsů
stanovit absolutní hodnotu aktivity absolutní intenzitu svazku záření počtu kvant/cm2
(fluenci) nebo jednotkách dávky Gy.
q Sekundární absolutní měření,
kdy absolutní hodnotu požadované veličiny stanovujeme pomocí měřící aparatury ocejchované
vhodným etalonem nebo sadou etalonů.
Dalším požadavkem při vícedetektorovém měření je, aby záření vzorku zasunutého v
jednom detektoru neprozařovalo okolních detektorů neovlivňovalo výsledky měření.cz/DetekceSpektrometrie. Tyto přístroje, nazývané někdy "hybridní",
měří sice rychleji než jednodetektorové vzorkoměniče (tolikrát rychleji, kolik detektorů), avšak
výkonnosti mnohadetektorových systémů zpravidla nedosahují jsou mechanicky značně komplikované. Právě tento způsob používá technické praxi. Dosahuje toho
jednak pečlivým výběrem scintilačních krystalů fotonásobičů, zbylé rozdíly vyrovnívají
pomocí numerické korekce detekční účinnosti výsledky detektorů poněkud sníženou citlivostí
se násobí příslušným korekčním koeficientem větším než počty impulsů detektorů se
zvýšenou účinností faktorem menším než Matice korekčních koeficientů získá tak, buď
jeden vzorek změříme postupně všech detektorech vypočteme příslušné poměry střední
hodnotě, nebo změříme sadu vzorků stejnou aktivitou. Korekční koeficient pro každý detektor je
pak uložen paměti přístroje naměřené počty impulsů automaticky korigují.
Základním požadavkem vícedetektorových přístrojů stejná detekční účinnost všech detektorů
- výsledek nesmí záležet tom, kterým detektoren byl ten který vzorek měřen.8.
Hybridní vzorkoměniče
Kromě jednodetektorových vzorkoměničů mnohadetektorových systémů ojediněle používají vzorkoměniče
s několika detektory cca detektory. Pro
nízké energie záření gama (přístroje tohoto druhu nejčastěji používají pro 125J) tomuto
prozařování zabraňuje olověné stínění, něhož jsou jednotlivé detektory zasazeny. Tato velmi náročná měření provádí metrologických pracovištích, kde slouží
jako referenční metody při primární etalonáži záření pro kalibraci sekundárních radiometrů. Absolutní měření radiometrických veličin naráží na
řadu principiálních technických obtíží, které budou níže stručně diskutovány.
Metody absolutního měření radiometrických veličin můžeme rozdělit dvě kategorie:
q Primární absolutní měření,
kdy příslušnou veličinu stanovujeme přímo naměřených hodnot odezvy měřícího přístroje,
přičemž bereme úvahu řadu korekčních faktorů (geometrie měření, detekční účinnost, absorbce
záření atd)
