Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 559 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
RNDr.8. Pro nízké energie záření gama (přístroje tohoto druhu nejčastěji používají pro 125J) tomuto prozařování zabraňuje olověné stínění, něhož jsou jednotlivé detektory zasazeny. Elektro-mechanické zařízení posunuje postupně zásobníky vzorky a elevátory periodicky zasunují vždy 3-5 vzorků detektorů dobu měření. q Sekundární absolutní měření, kdy absolutní hodnotu požadované veličiny stanovujeme pomocí měřící aparatury ocejchované vhodným etalonem nebo sadou etalonů. absolutních metod potřebujeme přímým měřením za přesně definovaných podmínek naměřeného ionizačního proudu nebo četnosti impulsů stanovit absolutní hodnotu aktivity absolutní intenzitu svazku záření počtu kvant/cm2 (fluenci) nebo jednotkách dávky Gy. Absolutní měření radioaktivity intenzity záření Stejně jako měřící metody obecně, lze radiometrické měřící metody rozdělit absolutní relativní.htm (46 54) [15. Metody absolutního měření radiometrických veličin můžeme rozdělit dvě kategorie: q Primární absolutní měření, kdy příslušnou veličinu stanovujeme přímo naměřených hodnot odezvy měřícího přístroje, přičemž bereme úvahu řadu korekčních faktorů (geometrie měření, detekční účinnost, absorbce záření atd).cz/DetekceSpektrometrie. Právě tento způsob používá technické praxi. Absolutní měření radiometrických veličin naráží na řadu principiálních technických obtíží, které budou níže stručně diskutovány. Pro vyšší energie, kde může prozařování reálně uplatnit, jsou přístroje vybaveny korekcí prozařování: od změřeného počtu impulsů daném detektoru odečítají počty impulsů registrované v ostatních (okolních) detektorech, násobené určitými váhovými prozařovacími faktory. Hybridní vzorkoměniče Kromě jednodetektorových vzorkoměničů mnohadetektorových systémů ojediněle používají vzorkoměniče s několika detektory cca detektory. Dosahuje toho jednak pečlivým výběrem scintilačních krystalů fotonásobičů, zbylé rozdíly vyrovnívají pomocí numerické korekce detekční účinnosti výsledky detektorů poněkud sníženou citlivostí se násobí příslušným korekčním koeficientem větším než počty impulsů detektorů se zvýšenou účinností faktorem menším než Matice korekčních koeficientů získá tak, buď jeden vzorek změříme postupně všech detektorech vypočteme příslušné poměry střední hodnotě, nebo změříme sadu vzorků stejnou aktivitou. Základním požadavkem vícedetektorových přístrojů stejná detekční účinnost všech detektorů - výsledek nesmí záležet tom, kterým detektoren byl ten který vzorek měřen. Matici těchto prozařovacích faktorů získáme tak, vzorek daného radionuklidu měříme postupně v jednotlivých detektorech, přičemž registrujeme nejen počet impulsů daném detektoru, ale i odezvu ostatních (prázdných) detektorů dělíme počtem impulsů daném detektoru. U relativních měření nám jde stanovení poměrů aktivit intenzit záření jednotlivých vzorků buď mezi sebou, nebo vzhledem vhodnému etalonu; většině aplikací ionizujícího záření nám taková relativní měření postačují. Korekční koeficient pro každý detektor je pak uložen paměti přístroje naměřené počty impulsů automaticky korigují. Dalším požadavkem při vícedetektorovém měření je, aby záření vzorku zasunutého v jednom detektoru neprozařovalo okolních detektorů neovlivňovalo výsledky měření. 2. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření doby zasuneme zásobník další sadou vzorků atd. Získané faktory jsou opět uloženy paměti přístroje korekce probíhá při měření automaticky. Tyto přístroje, nazývané někdy "hybridní", měří sice rychleji než jednodetektorové vzorkoměniče (tolikrát rychleji, kolik detektorů), avšak výkonnosti mnohadetektorových systémů zpravidla nedosahují jsou mechanicky značně komplikované. Shora uvedený příklad měření 300 vzorků 100s zde trvá při použití 20-detektorového přístroje jen necelých 30min! Kromě velké rychlosti měření velkých sérií vzorků velkou výhodou vícedetektorových přístrojů to, že nemají žádné mechanické díly (jsou čistě elektronické), takže nevyžadují údržbu mají minimální poruchovost. http://astronuklfyzika.10.2008 12:15:07] . Tato velmi náročná měření provádí metrologických pracovištích, kde slouží jako referenční metody při primární etalonáži záření pro kalibraci sekundárních radiometrů