Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 553 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Některé přístroje mají celý prostor detekčního systému i zásobníku vzorků chlazený teplotu cca 4°C, což přispívá omezení šumů, chemiluminiscence i příp. Na výstupu koincidenčního obvodu tedy dostáváme impulsy jen tehdy, když detekována scintilace vyvolaná zářením beta, zatímco šumové chemiluminiscenční impulsy propuštěny nejsou. Amplituda výstupních impulsů úměrná intenzitě scintilace, tedy energii detekovaných elektronů detektor spektrometrické vlastnosti. Pro měření vzorků vodných roztocích vhodný dioxanový scintilátor, který asi 10% mísitelný vodou.cz/DetekceSpektrometrie.htm (40 54) [15. http://astronuklfyzika.2. Počet zaregistrovaných impulsů za jednotku času úměrný radioaktivitě preparátu.6. Energie záření beta předávána nejprve molekulám rozpouštědla. Vlastní scintilační látkou jsou některé organické sloučeniny vyznačující fluorescencí. Např. mikrofiltrová fólie zachyceným vzorkem beta při ponoření do scintilátoru nasákne stane průhlednou, takže vzniklé scintilace mohou být rovněž měřeny podobně jako v běžném homogenním uspořádání. Nejčastěji používaným posunovačem spektra je 1,4-bis-(5-p-tolyl-2-oxazolyl)-benzen (POPOP) jeho modifikace, koncentracích desetiny gramu/litr.2, pak šumy fotony chemiluminiscence vyvolají impuls nezávisle vždy jen jednom fotonásobičů, zatímco velkého množství současně emitovaných fotonů při pravé scintilaci vždy dopadne určitá část současně obou fotonásobičů. Použijeme-li tedy pro detekci světla kapalného scintilátoru dvou fotonásobičů podle obr. Pro lepší mísitelnost rozpouštědla vzorku scintilačního roztoku někdy dále přidávají sekundární rozpouštědla, tkáňové solubilizéry gelotvorné přísady.6. Spektrum tohoto emitovaného světla však rozloženo oblasti kratších vlnových délek než maximum spektrální citlivosti fotokatody běžných fotonásobičů. Celý detekční systém fotonásobiči samozřejmě uzavřen světlotěsném stíněném boxu, kam se kyveta měřeným vzorkem, smíchaným kapalným scintilátorem, spouští přes světelnou clonku pomocí elevátoru proběhnutí měření vysouvá zpět. Při všech těchto nestandardních metodách vlivem geometrie měření, absorbce a zvýšeného zhášení detekční účinnost podstatně nižší než homogenních nezhášených vzorcích, avšak v mnohých případech plně postačující někdy jedinou použitelnou metodou. Excitační energie těchto molekul pak přenáší na molekuly vlastní scintilační látky, které při deexcitaci emitují fotony viditelného světla. Pro zvýšení detekční účinnosti proto scintilačního roztoku přidává posunovač spektra, jehož molekuly absorbují primární fotony scintilace emitují následné světelné fotony nižší energie, odpovídající spektrální oblasti maximální citlivosti fotonásobiče.2 je, vedle zvýšení účinnosti detekce, potlačení nežádoucích impulsů pocházejících šumů fotonásobiče a z chemiluminiscence. Laboratorní přístroje tohoto druhu jsou většinou vybaveny mechanickým systémem vzorkoměniče kapacitě několika desítek až stovek lahviček, který postupně zasouvá jednotlivé kyvety, uplynutí předvolené měřící doby je vysouvá, posune zasune další lahvičku. Nejčastěji používanými rozpouštědly jsou toluen 1,4-dioxan. Chemiluminiscence oproti scintilaci vyznačuje tím, při jednom aktu vyzařuje jen jeden foton (nebo několik málo fotonů), zatímco scintilace je zábleskem několika stovek nebo tisíc fotonů. Důvodem použití dvou fotonásobičů koincidenčním zapojení podle obr. odpařování vzorků. Při měření nízkoenergetického záření kapalných scintilátorech narážíme problém malého počtu emitovaných fotonů, který může činit jen desítky fotonů jednu scintilaci.RNDr. použití odrazných zrcátek), dále též nízká absorbce záření vlastním scintilátoru.2008 12:15:07] . Některé chemické reakce mezi materiálem vzorku scintilátorem mohou vést k emisi světla chemiluminiscenci (viz níže), která fotonásobiči vyvolává falešné impulsy nemající původ detekovaném záření beta. Jsou proto kladeny vysoké nároky na vlastnosti fotonásobičů vysoká kvantová účinnost fotokatody pro daný spektrální obor posunovačích spektra viz níže), nízký šum koprodukci koincidenčním zapojením fotonásobičů), dobrý optický kontakt fotonásobičů se scintilátorem (vč. Toto potlačení nežádoucích impulsů význam zvláště při měření vzorků tritia, kdy šumové impulsy z fotonásobiče mají amplitudu srovnatelnou signálními impulsy pocházejícími z detekce nízkoenergetického záření beta 3H. Kapalné scintilátory složení vlastnosti Kapalný scintilátor tvořen dvěma hlavními složkami: rozpouštědlem něm rozpuštenou vlastní scintilační látkou. Používají především 2,5-difenyl 1,3-oxazol (PPO) 1,3,4-oxadiazol (PBD) koncentracích okolo g/litr, scintilátorech bázi dioxanu pak naftalen. Někdy používá různých heterogenních směsí kapalného scintilátoru měřeného vzorku.10. Pro snímání světelných záblesků kapalného scintilátoru principu stačil jeden fotonásobič. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření světelné záblesky převádějí elektrické impulsy stejně jako tomu běžných scintilačních detektorů.2