V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
RNDr.cz/DetekceSpektrometrie.
Pro scintilační detektory běžných provedení energetické rozlišení pohybuje kolem 10%; lepší je
pro malé tenké scintilační krystaly, pro velkoobjemové studnové detektory pohybuje již kolem
15-17%.
Tyto efekty způsobují "rozmazání" fotopíku zhoršení energetické rozlišovací schopnosti scintilačního detektoru. Používá název spektrum energetické spektrum, popř. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření
Obr. Projevuje též nehomogenita sběru fotoelektronů; zvláště
z okrajových částí fotokatody snížená účinnost sběru fotoelektronů první dynodu. Spojité comptonovsky rozptýlené spektrum charakteristický tvar plynoucí ze
zákonitostí Comptonova rozptylu (viz §1.
3.5.
Energetickým rozlišením detektoru rozumíme nejmenší rozdíl energií detekovaného záření, které
ve spektru ještě rozlišíme jako dva píky, nebo ekvivalentně tzv.4.2).
Vlevo: Struktura scintilačního spektra.2.1 vpravo vidíme, nedokonalé energetické rozlišení scintilačního
detektoru způsobuje, fotopíky dvou spektrálních liní záření blízkými energiemi se
částečně slévají jeden vrchol; pokud obě energie byly ještě bližší, vznikl jediný fotopík, něhož
by nebylo možno tyto energie odlišit.100% procentech.
Vzniká otázka, proč fotopík poměrně široký, když skutečné spektrum monoenergetického záření gama velice úzké
- diskrétní? Jsou dvě hlavní příčiny tohoto "rozmazání" fotopíku:
1. fotopík pík totální absobrbce, odpovídající fotonům γ,
které byly krystalu úplně pohlceny (především fotoefektem, příp.
Spojité comptonovsky rozptýlené spektrum
Před tímto fotopíkem směrem doleva počátku grafu táhne spojité spektrum
odpovídající fotonům, které krystalu ztratily jen část své energie Comptonovým rozptylem
(obr.1). Rozlišení vyjadřuje buď absolutně keV, nebo relativně jako podíl pološířky ∆1/2
k hodnotě energie středu fotopíku: ∆1/2/Eγ . Scintilační spektrum. Pojem
"integrální spektrum" již dlouhou dobu nepoužívá, každé spektrum "diferenciální" určitou šířkou okénka
analyzátoru. obr.
Fotopík
Na této křivce vidět výrazný pík tzv.2.10. Derivací "integrálního spektra" vznikalo skutečné spektrum, zvané tehdy "diferenciální".4. "Integrální spektrum" vznikalo tak, měřila integrální četnost impulsů při postupném
posunování dolní diskriminační úrovně směrem nahoru; byla klesající křivka největším gradientem poklesu v
místě fotopíku. Vpravo: Závislost tvaru scintilačního spektra rozptylujícím látkovém prostředí. pološířku fotopíku ∆1/2 jeho šířku
v poloviční výšce. Statistické fluktuace kvantové účinnosti temného proudu, které superponují užitečným signálem a
rozmazávají amplitudu výstupních impulsů. Nehomogenní fotoelektrická citlivost fotokatody dopad stejného množství fotonů může různých místech
fotokatody vést emisi poněkud jiného počtu fotoelektronů. Těsně před fotopíkem končí
http://astronuklfyzika. takovém případě nutno použít detektoru polovodičového
(viz níže, obr.2.2008 12:15:06]
.6 "Ionizující záření"). Toto
pochází doby, kdy amplitudové analyzátory nebyly ještě tak dokonalé, byla buď jen dolní diskriminační úroveň, nebo
dvě nezávislé úrovně. vícenásobným rozptylem kombinací
několika interakcí) odevzdaly veškerou svou energii.2. Změřená hodnota
energetického rozlišení závislá energii Eγ; zvykem udávat pro 662keV radionuklidu 137Cs. Dojde-li scintilaci
v periferních částech krystalu vzdálených fotokatody, dopadne fotokatodu poněkud menší množství fotonů,
než když scintilaci dojde uprostřed poblíž fotokatody.
2. přívlastkem "scintilační" "polovodičové".4.htm (26 54) [15.2.
Poznámka: starší literatuře můžeme setkat pojmy "diferenciální spektrum" "integální spektrum". Nedokonalá (nehomogenní) účinnost sběru scintilačních fotonů fotokatodu fotonásobiče
