Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 539 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Fotopík Na této křivce vidět výrazný pík tzv.100% procentech. obr. Tyto efekty způsobují "rozmazání" fotopíku zhoršení energetické rozlišovací schopnosti scintilačního detektoru. Nedokonalá (nehomogenní) účinnost sběru scintilačních fotonů fotokatodu fotonásobiče.2. Dojde-li scintilaci v periferních částech krystalu vzdálených fotokatody, dopadne fotokatodu poněkud menší množství fotonů, než když scintilaci dojde uprostřed poblíž fotokatody. 2. Změřená hodnota energetického rozlišení závislá energii Eγ; zvykem udávat pro 662keV radionuklidu 137Cs.2.4. fotopík pík totální absobrbce, odpovídající fotonům γ, které byly krystalu úplně pohlceny (především fotoefektem, příp. Projevuje též nehomogenita sběru fotoelektronů; zvláště z okrajových částí fotokatody snížená účinnost sběru fotoelektronů první dynodu. 3.2. Vlevo: Struktura scintilačního spektra. Poznámka: starší literatuře můžeme setkat pojmy "diferenciální spektrum" "integální spektrum". Používá název spektrum energetické spektrum, popř. Nehomogenní fotoelektrická citlivost fotokatody dopad stejného množství fotonů může různých místech fotokatody vést emisi poněkud jiného počtu fotoelektronů. "Integrální spektrum" vznikalo tak, měřila integrální četnost impulsů při postupném posunování dolní diskriminační úrovně směrem nahoru; byla klesající křivka největším gradientem poklesu v místě fotopíku. Těsně před fotopíkem končí http://astronuklfyzika.2008 12:15:06] .2). Spojité comptonovsky rozptýlené spektrum Před tímto fotopíkem směrem doleva počátku grafu táhne spojité spektrum odpovídající fotonům, které krystalu ztratily jen část své energie Comptonovým rozptylem (obr.6 "Ionizující záření"). Energetickým rozlišením detektoru rozumíme nejmenší rozdíl energií detekovaného záření, které ve spektru ještě rozlišíme jako dva píky, nebo ekvivalentně tzv. přívlastkem "scintilační" "polovodičové".4.1).2. Toto pochází doby, kdy amplitudové analyzátory nebyly ještě tak dokonalé, byla buď jen dolní diskriminační úroveň, nebo dvě nezávislé úrovně.5. takovém případě nutno použít detektoru polovodičového (viz níže, obr. vícenásobným rozptylem kombinací několika interakcí) odevzdaly veškerou svou energii. Derivací "integrálního spektra" vznikalo skutečné spektrum, zvané tehdy "diferenciální". Statistické fluktuace kvantové účinnosti temného proudu, které superponují užitečným signálem a rozmazávají amplitudu výstupních impulsů.RNDr.htm (26 54) [15. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření Obr. Pro scintilační detektory běžných provedení energetické rozlišení pohybuje kolem 10%; lepší je pro malé tenké scintilační krystaly, pro velkoobjemové studnové detektory pohybuje již kolem 15-17%.10. Spojité comptonovsky rozptýlené spektrum charakteristický tvar plynoucí ze zákonitostí Comptonova rozptylu (viz §1. Pojem "integrální spektrum" již dlouhou dobu nepoužívá, každé spektrum "diferenciální" určitou šířkou okénka analyzátoru. Scintilační spektrum. Vpravo: Závislost tvaru scintilačního spektra rozptylujícím látkovém prostředí.cz/DetekceSpektrometrie. Vzniká otázka, proč fotopík poměrně široký, když skutečné spektrum monoenergetického záření gama velice úzké - diskrétní? Jsou dvě hlavní příčiny tohoto "rozmazání" fotopíku: 1.2. Rozlišení vyjadřuje buď absolutně keV, nebo relativně jako podíl pološířky ∆1/2 k hodnotě energie středu fotopíku: ∆1/2/Eγ .1 vpravo vidíme, nedokonalé energetické rozlišení scintilačního detektoru způsobuje, fotopíky dvou spektrálních liní záření blízkými energiemi se částečně slévají jeden vrchol; pokud obě energie byly ještě bližší, vznikl jediný fotopík, něhož by nebylo možno tyto energie odlišit. pološířku fotopíku ∆1/2 jeho šířku v poloviční výšce.4