Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 535 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
záření vniká scintilačního krystalu, kde se absorbuje část jeho energie přemění záblesk (scintilaci) viditelného světla.RNDr. Každý takový elektron v elektrickém poli začne pohybovat první (nejbližší) dynodě, niž přivedeno kladné napětí řekněme cca 100V. vstupním okénku fotonásobiče zevnitř nanesena tenká kovová vrstvička - fotokatoda (tloušťky cca 10-7cm, materiálem bývá cesium antimon nízkou výstupní prací elektronů), uvnitř celé trubice samozřejmě vysoké vakuum. Energie, kterou urychlí (danou rozdílem napětí, tedy opět cca 100eV), opět vyrazí pro každý elektron více sekundárních elektronů - máme tedy již nejméně elektrony, které pohybují další dynodě, kde vyrazí opět dvojnásobný počet elektronů atd. Dále fotonásobič obsahuje soustavu elektrod tzv. vzácné plyny. Principiální schéma scintilačního detektoru (horní větev schématu) spektrometru (dolní větev schématu). Tyto elektrony vydají na cestu další dynodě, níž vyšší kladné napětí cca 200V. Vnitřní strany pouzdra jsou opatřeny bílou http://astronuklfyzika.10. dynod (jejich počet bývá cca 10-12). Scintilátor NaI(Tl) umístěn světlotěsném hliníkovém pouzdře, které chrání krystal před pronikáním vlhkosti vzduchu před pronikáním vnějšího světla fotonásobiče.cz/DetekceSpektrometrie.2.1. tuto dynodu dopadne kinetickou energií cca 100eV, což způsobí vyražení nejméně více sekundárních elektronů kovového povrchu dynody. V pravé části obrazovce typický tvar scintilačního spektra záření gama srovnání skutečným čárovým spektem nahoře. Fotony světelného záblesku scintilátoru dopadají na fotokatodu, níž fotoefelektrickým jevem vyrážejí elektrony e- . Nejčastěji používají krystaly jodidu sodného aktivovaného thaliem NaI (Tl). jednotlivé dynody přiváděno kladné napětí - na každou dynodu postupně vyší vyší. scintilačnímu krystalu opticky přiložen fotonásobič speciální elektronka která vysokou citlivostí převádí světlo na elektrický signál. Zde základním textu budeme uvažovat anorganické scintilátory, plastické kapalné scintilátory budou rozebírány níže (§2.6 "Detekce spektrometrie záření Kapalné scintilátory"); vlastnosti scintilátorů v pasáži "Scintilátory jejich vlastnosti". Kvantum měřeného neviditelného záření, např.4.htm (22 54) [15.2008 12:15:06] . Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření Obr. Konstrukční provedení scintilačních krystalů fotonásobičů Scintilátory mohou být anorganické krystaly, organické plastické materiály, kapalné roztoky organických látek, popř. Díky tomuto opakovanému násobení původně malý počet elektronů uvolněných fotokatody velice zmnoží poslední dynodu (již vlastně anodu) dopadne cca 105- 108 elektronů, což již dostatečný počet vyvolání dobře měřitelného elektrického impulsu o amplitudě pracovním odporu (má hodnotu řádově magaohmy) elektrickém obvodu. Tento impuls přes oddělovací kondenzátor vede zesilovač další elektronické obvody zpracování