V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
http://astronuklfyzika.cz/DetekceSpektrometrie.../s.
stanovení skutečné četnosti základě změřené četnosti impulsů, podle jednoduchého vztahu n.
q Metoda saturační četnosti velmi jednoduchá, ale nejméně přesná metoda
Postupným zvyšováním aktivity zdroje záření, jeho přibližováním detektoru, zjistíme maximální četnost nmax [imp./
s], kterou detektor schopen naměřit další zvyšování intenzity záření již nevede zvýšení četnosti impulsů
odezvy detektoru. Doporučujeme
zatížit detektor tokem impulsů cca 106imp. Vydělením exponenciální funkcí e-t.10./s.-M.. detektory
používány pro svou jednoduchost, avšak většinou pouze jen pro méně náročná měření. Koeficient zesílení cca 104-105, mrtvá doba bývá řádově 10-
6s.106 [µs].
Proporcionální detektory
Proporcionální detektory využívají rovněž sekundární ionizace, avšak vlivem nižšího napětí
zde nedochází lavinovitému mikrovýboji, ale pracují oblasti IIIA voltampérové charakteristice
podle obr.3...2008 12:15:06]
. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření
♦ Použitím rozpadu vhodného krátkodobého radionuklidu:
K detektoru přiložíme vzorek radionuklidu (např. Při tomto proložení můžeme použít transformace
x→N, N/n vzniklými body [x,y] prokládáme přímku .... 99mTc T1/2=6hodin) pravidelných časových intervalech (např.
b) Časovou stabilitu polohy fotopíku při vysokých četnostech. provedení této korekce je
samozřejmě potřeba znát konkrétní hodnotu mrtvé doby pro daný detektor, tj. dobu cca 60min.(ln2/T1/2) obdržíme opět křivku závislosti
měřené četnosti teoretické četnosti N.
Pro přesnější náročnější měření byly vytlačeny především scintilačními polovodičovými detektory,
které jsou sice mnohonásobně dražší, avšak mají všech stránkách podstatně lepší parametry.
Za předpokladu non-paralyzabilního chování takto získanou množinou změřených bodů [N,n(N)] pak metodou
nejmenších čtverců proložíme funkci N/(1+N.
Částečné uniknutí polohy fotopíku okénka analyzátoru vede snížení detekované četnosti impulsů, což simuluje
vliv mrtvé doby.htm (20 54) [15.-M. v
radiační ochraně jsou měřiče kontaminace, hlásiče radiace, monitorovací systémy pod.τ).τ) volným fitovaným parametrem čímž nám vyjde hodnota mrtvé
doby; pro získání údaje [µs] použijeme násobení faktorem 106.-M.. Jedná-li non-paralyzabilní detektor, provedeme korekci mrtvou dobu, tj..
. detektorů
G.2. některých scintilačních detektorů projevuje
jakýsi "únavový efekt" fotonásobiče: při vysokých tocích elektronů fotonásobičem dochází postupnému snižování
jeho zesílení (většinou reverzibilnímu), což projevuje postupným poklesem polohy fotopíku.) měříme odezvu detektoru. musí být provedeno měření
podle předchozího odstavce. současné době jsou G.. detektory sehrály významnou úlohu rozvoji jaderné radiační fyziky byl první typ
detektorů, který uměl registrovat jednotlivá kvanta ionizujícího záření, nejen pouhou intenzitu či
tok záření jak tomu obyčejných ionizačních komor.
po 10min..2 oblasti proporcionality.
Výstupní napěťové impulsy jsou úměrné energii detekovaného záření (přesněji řečeno energii, která byla
při interakci kvanta záření plynovou náplní pohlcena), takže tyto detektory mohou být principu použity
pro spektrometrii, když jejich rozlišení nevyrovná scintilačním vůbec ne
polovodičovým detektorům. předpokladu non-paralyzabilního chování pak můžeme mrtvou dobu stanovit z
jednoduchého vztahu (1/nmax) .
Poznámka:
U všech těchto měření mrtvé doby riziko velkých systematických chyb pramenících jiných fyzikálně-
elektronických vlivů, které mohou simulovat mrtvou dobu! Před vlastním měřením mrtvé doby interpretací výsledků
lze doporučit prozkoumání následujících dvou okolností:
a) Závislost polohy fotopíku četnosti impulsů stanovit polohu fotopíku pro použité rozmezí vstupních četností cca
102-106imp. sledovat polohu fotopíku.RNDr..
Obecně lze korekci mrtvou dobu provést aplikací inverzního vztahu mezi teoretickou skutečně
registrovanou četností impulsů; můžeme tomu použít naměřenou závislost mezi teoretickou registrovanou
četností, získanou shora zmíněnou metodou kontinuální změny četnosti impulsů. Zapojení konstrukční provedení podobné jako G-M detektorů. Např.
Použití G.
Korekce mrtvou dobu
Měříme-li natolik vysoké četnosti kvant záření, nezanedbatelně uplatňuje mrtvá doba detektoru, třeba na
tuto mrtvou dobu provést korekci, abychom dostali objektivní přesné výsledky.
