V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
99Mo, 740keV). Několika detektorů se
používá např. Někdy používáme částečné odstínění primárního záření především
v případě silného záření (vysoké fluence), které zahltilo citlivý detektor.
w Kolimace detekovaného záření
V případě, potřebujeme detekovat jen záření přicházející určitého směru, opatříme
detektor kolimátorem takovým mechanickým geometrickým uspořádáním materiálů
absorbujících daný druh záření, které propouští jen záření přicházející určitých požadovaných
směrů (úhlů), zatímco záření jiných směrů absorbuje nepropouští.
♦ Multidetektorové systémy
Pro měření složitějších radiačních dějů potřebujeme obvykle měřit záření různých místech
sledovaného systému potřeba současného použití více detektorů (obr. Vedle požadavků platných
pro jednotlivé detektory zde důležitý vzájemný souběh sladění parametrů jednotlivých detektorů. Většinou
se jedná detektory jednoho druhu, popř.2.1.RNDr.cz/DetekceSpektrometrie.2 "Scintilační kamery", část "Kolimátory".2008 12:15:06]
. pro β).2 vlevo nahoře). Podrobněji tato metoda popsána §4.. Při přímém měření byl detektor zahlcen základním zářením nižší energie, jehohž "záplavě" se
řídce přicházející vysokoenergetické fotony "ztrácely". osobní dozimetrie, některých průmyslových aplikacích, při měření radioaktivních
vzorků (obr. Nejjednodušší kolimátory mají
tvar různých tubusů clon. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření
stínění.2 vpravo nahoře). Nejčastějším konstrukčním materiálem pro stínění záření olovo, speciálních případech
se používá wolfram jiné materiály. Speciální složitě konfigurované zobrazovací kolimátory velkým
počtem otvorů hrají klíčovou úlohu scintigrafii §4.
Uspořádání konfigurace detektorů záření
Níže popsané typy detektorů ionizujícího záření při vlastních měřeních používají v
různých uspořádáních:
♦ Jeden samostatný detektor
Ve většině radiačních aplikací vystačíme jedním detektorem, který volíme podle druhu záření,
jeho energie, intenzity, geometrického rozložení. dvou druhů (např.2.4 "Scintigrafie"
a §3. Dbáme především optimalizaci detekční
účinnosti, energetické odezvy, linearity dalších parametrů; někdy též ceny. monitorovacích systémech vícedetektorových měřičích vzorků. Jeden detektor se
používá např. kap. kvantitativních měření proto třeba
na tuto okolnost provádět příslušnou korekci, zahrnout kalibrace detekčního systému.2 "Rentgenová diagnostika" uvidíme, pro elektronické radiační zobrazování používají
soustavy velkého počtu elementárních detektorů (někdy několik tisíc).8 "Radionuklidy
a radiofarmaka pro scintigrafii", část "Kvalita čistota radiofarmak".1.
Příkladem může být měření radionuklidové čistoty preparátů případě, daný základní radionuklid emitující záření γ
o nízké energii (např. takovém případě lze výhodou použít metodu filtrace
stínící absorbční vložkou: lahvičku zkoumaným preparátem umístíme olověného stínění vhodné tloušťky (cca 2-
5 mm), které téměř úplně pohltí intenzívní nízkoenergetické záření základního radionuklidu, avšak propustí značnou
část slabého, avšak vysokoenergetického γ-záření kontaminantu. 99mTc, 140keV) kontaminován malou příměsí radionuklidu vyzařujícího vyšší energii (např.htm 54) [15.
http://astronuklfyzika..10.
Při použití kolimace filtrace musíme být vědomi toho, určitá část přicházejícího záření
nebude detekována, dochází snížení detekční účinnosti.
w Filtrace detekovaného záření
se používá speciálních případech, kdy vlastní měřené záření obsahuje kvanta nebo částice
různých druhů energií, přičemž potřebujeme měřit jen jednu složek primárního záření ostatních
se chceme zbavit
