Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 505 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
2), v relativistické mechanice (§1.10. Těchto divergencí třeba zbavit podstatě hoc) metodami renormalizace provést třebas vhodnou kalibrační transformaci tak, aby výsledky výpočtu shodovaly s experimentálními hodnotami. Nejranější vesmír tak mohl být jakýmsi "oknem" vyšších dimenzí zobecněné Kaluzovy-Kleinovy unitární teorie.") byly diskutovány kosmologické důsledky grandunifikačních supergravitačních teorií. Dynamika hmotného bodu klasické mechanice dána Newtonovými rovnicemi (§1. Inflační vesmír. I když supergravitace dosud není završena, jedná nesporně velmi nadějnou unitarizační koncepci. dimenze výchozí variety Kaluzovy-Kleinovy teorie musí být 11, což shoduje výsledkem pro maximální N=8-supergravitaci (d=4)-prostoročase, získaném práci [59]. Podařilo však najít způsob, jak těmto nepříznivým matematickým divergencím vyhnout systematicky jsou teorie, nichž namísto bodů jsou elementárními objekty jednorozměrné čáry či http://astronuklfyzika.4). Při srážce dvou těles nenulových rozměrů nemohou všechny části reagovat ihned, čehož plyne, těleso složeno elementárnějších objektů: Ţ elementární objekt musí být bodový. Spontánní kompaktifikace, která potom nastala, mohla vést principu všem možným vakuovým řešením, takže se mohly vytvořit "ostrovy", nichž prostoročas může mít různou topologii, počet rozměrů signaturu metriky.5 "Mikrofyzika kosmologie.htm (13 18) [15. Pro ověření správnosti cesty nastoupené supergravitací bylo podstatné, kdyby podařilo experimentálné prokázat existenci gravitin, která jsou pro supergravitační teorie charakteristická.6) popsána pohybem světočáře 4-rozměrném rovinném prostoročase STR, nebo zakřiveném prostoročase OTR (§2. Speciální teorie relativity však posílila důležitost pojmu hmotného bodu: žádný elementární (fundamentální) objekt nemůže mít konečné prostorové rozměry, neboť žádný signál či interakce nemůže šířit nadsvětelnou rychlostí. kvantové mechanice dynamika částice popsána Schrödingerovou rovnicí; trajektorie, spojující počáteční koncový stav částice v prostoru, jsou východiskem při kvantování pomocí Feynmanových intergrálů přes trajektorie (§B5). Zatím však "labořatoří" pro nepřímé ověřování supergravitačních teorií pouze kosmologie důsledky jevů velmi raném vesmíru. Jak nedávno ukázal Witten [283], aby "vnitřní" prostor měl SU(3)×SU(2)×U(1) grupu izometrií, musí být jeho minimální dimenze rovna n=7 tj. Trajektorie, kterou probíhá hmotný bod prostoru křivka, jejíž každý bod lze charakterizovat prostorovými souřadnicemi a časem. V kapitole (§5. Teorie superstrun Jedním výchozích pojmů fyziky pojem hmotného bodu idealizovaného objektu, jehož hmotnost (i ostatní parametry) jsou soustředěny jediného geometrického bodu prostoru.cz/GravitaceB-6.2008 12:14:52] .Ullmann Unitární teorie pole kvantová gravitace Byly studovány zobecněné Kaluzovy-Kleinovy unitární teorie pro různé dimenze Aby taková teorie byla úplná realistická, tj. Bodový charakter fundamentálních objektů zdrojů pole však vede závažným problémům teorii pole: při limitních přechodech nulovým rozměrům vznikají matematicky divergující výrazy vedoucí k nekonečným hodnotám. nejranějších etapách vývoje vesmíru při vysokých teplotách, kdy ještě nenastala spontánní kompaktifikace, prostoročas mohl mít všech svých rozměrů. aby sjednocovala všechny známé interakce částic, musí obsahovat fenomenologickou grupu vnitřní symetrie SU(3)×SU(2)×U(1). V klasické mechanice byl pojem hmotného bodu pouhou idealizací skutečných těles, výhodnou pro analýzu jejich pohybu