V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Ukazuje tedy, teorie všech fundamentálních interakcí lze jednotně vytvářet rámci kalibračních teorií
lišících především kalibrační grupou.
Weinbergovu-Salamovu teorii elektroslabé interakce lze dnes již považovat experimentálně prakticky
ověřenou, protože r. elektroslabou interakci jedná Weinbergovu-Salamovu-Glashowovu teorii.1964 vyústily zformulováním kvarkového modelu hadronů,
http://astronuklfyzika. Potom
se kalibrační pole budou efektivně chovat jako pole nenulovou hmotností. Podařilo tak sjednotit
slabé elektromagnetické interakce jedné teorie, níž vystupují jako dva různé aspekty téhož jevu.10. slabých "neutrálních
proudů" (způsobujících reakce typu e), hlavně r. spontánním narušení symetrie (vlivem vzniku konstantních skalárních polí celém prostoru)
však část vektorových bosonů získá hmotnost příslušné interakce stanou krátkodosahovými symetrie
mezi různými typy interakcí poruší.Ullmann Unitární teorie pole kvantová gravitace
dϕ2|ϕ=ϕo
= 2. letech při hledání nových elementárních částic, byly vypozorovány výrazné symetrie
ve vlastnostech elementáních částic, které r.htm 18) [15.
Sjednocování elektromagnetických slabých interakcí
První výrazný úspěch této cestě byl zaznamenán při sjednocování elektromagnetické interakce slabé
interakce tzv. Před
vznikem konstantního skalárního Higgsova pole tato teorie kalibrační symetrii SU(2)×U(1) popisuje
elektroslabé interakce částic způsobované výměnami nehmotných vektorových bosonů.
Silné interakce kvarkový model
Než stručně povíme další etapě sjednocování grandunifikačních teoriích, zmíníme několika slovy o
specifických vlastnostech silných interakcí.µ2.
Základní myšlenka Higgsova-Kibbleova mechanismu tedy spočívá tom, lagrangiánu kalibrační
teorie zavede pomocné skalární pole (Higgsovo pole) takovým interakčním potenciálem, aby došlo ke
spontánnímu narušení symetrie, přičemž však lagrangián jako celek zůstal kalibračně invariantní.1973 byla CERNu prokázána existence tzv. Při konstrukci
jednotných teorií slabých, silných elektromagnetických interakcí tato základní idea doplněna
předpokladem, před narušením symetrie všechny vektorové bosony zprostředkovávající interakce byly
nehmotné.H 102 GeV), příslušné interakce stanou krátkodosahovými →
slabé interakce, zatímco další pole zůstává nehmotné elektromagnetické pole. Kalibrační teorie tak tvoří zároveň vhodnou základnu pro
sjednocování interakcí: dva typy interakcí kalibračními grupami lze sjednotit tak, vytvoříme
kalibrační teorii kalibrační grupou obsahující grupu G1×G2 jako svoji podgrupu. základě obsáhlého experimentálního materiálu, získaného
převážně 50.cz/GravitaceB-6. vzniku
skalárního pole symetrie spontánně naruší podgrupy U(1), odpovídající část vektorových bosonů
(W+,W−,Z°) získá hmotnost (řádu e. 60.2008 12:14:52]
. Higgsovy bosony skalární částice nenulovou klidovou hmotností, pocházející pomocných
skalárních polí.1983 byly vstřícnych proton-
antiprotonovych svazcích (270 GeV proti 270 GeV) collideru velkeho protonoveho synchrotronu CERN
objeveny intermediální bosony W±,Z°, jejichž hmotnosti (mW GeV, GeV) způsoby rozpadu
velmi dobře souhlasí předpovědí Weinbergova-Salamova modelu. Kromě toho teorii objeví
navíc tzv
