V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Nebylo vyloučeno, když pozorujeme nějakou vzdálenou galaxi,
mohlo jednat třebas naši vlastní Galaxii před dávnou dobou miliard let! Astronomicky
rozpoznat, dvě pozorované galaxie jsou vlastně jednou toutéž galaxií, zobrazenou
průchodem světla přes složitou topologickou strukturu vesmíru, však bylo velice obtížné, ne-li
beznadějné. Rozdíl teplot velmi malý, řádově 10-5stupně, takže příslušné
projekty jejich datailního měření teprve připravují *).
Všechny tyto teoretické spekulace nemají zatím žádné opodstatnění astronomických
pozorováních, takže při výkladu relativistické kosmologie budeme přidržovat nejjednoduššího
a současného pohledu přirozeného předpokladu jednoduše souvislé topologické struktury
vesmíru.
Ve standardní relativistické kosmologii uvažuje jednoduše souvislý vesmír topologií koule),
na němž pracují Einsteinovy, DeSitterovy Fridmanovy kosmologické modely.
Určitou možností, jak získat aspoň částečné indicie pro určité topologické struktury vesmíru, mohlo být
detailní měření vlastností mikrovlnného reliktního záření jeho homogenity, fluktuací závislosti úhlové
vzdálenosti vlnové délce), polarizace.
Složitá vícenásobně souvislá topologická struktura prostoru konečného vesmíru měla zajímavé
důsledky pro to, pozorovatel takovém vesmíru vidí: principu mohl uvidět
mnohonásobné obrazy galaxií, hvězd, sama sebe, jako zrcadlovém bludišti. Teoreticky však
vesmír mohl mít složitější, vícenásobně souvislou topologii, různými topologickými tunely či
ztotožněními různých částí, jak bylo již ostatně diskutováno §3.5 §5.cz/Gravitace5-1.3, pasáž "Cestování časem";
takový vesmír dokonce mohl vypadat jako "ementál".
Tato lokální geometrie však obecně nic neříká globálním tvaru, tj.2008 12:14:37]
.: Relativistická kosmologie
k prostor kladnou konstantní křivostí ;
k Eukleidovský plochý prostor ;
k prostor konstantní zápornou křivostí . Tyto fluktuace měly být patrné nyní,
jakožto nepatrně teplejší chladnější "skvrny" jinak izotropním rozložení reliktního záření představují jakýsi
"paleontologický otisk" struktur raného vesmíru.htm (10 11) [15. Určitou výjimkou budou snad jen diskuse možnosti existence více vesmírů (§5.3. časově v
různých fázích vývoje. Zakřivení prostoročasu popsáno Einsteinovými rovnicemi, jejichž
aplikace vesmír příslušných zjednodušujících předpokladů vede Fridmanovým rovnicím
(5.23) popisujícím vesmír, jehož prostor může mít kladnou, zápornou nulovou křivost, jak bylo
výše uvedeno; viz §5.7); ani zde se
však nebude jednat zavádění nějaké apriorní složité topologie, nýbrž hypotetické topologické vlastnosti
http://astronuklfyzika.10.Ullmann V. Již době oddělení záření látky byly vesmíru zárodky budoucích
struktur, takže tyto fotony procházely místy různým gravitačním potenciálem, což vedlo malým změnám
jejich energie vlnové délky nepatrnému ochlazení ohřevu.
Topologie vesmíru
Lokální geometrie prostoročasu určena rozložením hmoty vesmíru hmota~energie
zakřivuje prostoročas, němž pak tělesa částice pohybují geotedikách, představujících
nejrovnější možné trajektorie. Viděli bychom totiž různého úhlu pohledu hlavně, vzhledem prostorovým
škálám mnoha miliard světelných let, zcela různých fázích vývoje, změněné nepoznání.
*) Poloměr křivosti prostoru bývá zvykem označovat zde však pletlo skalární křivostí takže je
vhodnější křivost prostoru kosmologii značit a. celkové topologii vesmíru
