V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Především unikátnost vesmíru: vesmír
existuje jen "jednom vydání", nemůžeme ním dělat žádné experimenty ani pozorovat srovnávat
(třebas statisticky) různé varianty chování vesmíru (necháváme zde zatím stranou různé spekulace o
možnosti existence více vesmírů, budeme rozebírat níže §5...
Při studiu tak složitého objektu jako celý vesmír musíme provést celou řadu zjednodušení a
idealizací vytváříme tzv. Koperníkův poznatek, Země není středem vesmíru, se
postupně zobecňoval tak, ani Sluneční soustava, ani Galaxie nebo Místní skupina galaxií, nejen že
nejsou středem vesmíru, ale ani nemají žádnou význačnou polohu vesmíru. Protože vesmír jen jeden a
mimo něj nic, žádná soustava ani sám pozorovatel nemůže nijak vymanit vesmíru, postavit se
mimo něj pozorovat jej vnějšku"; všechno nedílnou součástí vesmíru.htm 11) [15. Chceme-li však poznat megasvět, nezbývá než doufat materiální jednotu
světa řídícího univerzálními fyzikálními zákony. Každý nově objevený poznatek vesmíru, prostoru času nás odsunuje
z onoho privilegovaného místa centru vesmíru, které jsme dříve osobovali.
Kosmologický princip
Většina koncepcí současné kosmologie vychází tzv.10. kosmologické modely, které vystihují některé základní globální rysy
celého vesmíru, avšak abstrahují konkrétní lokální struktury jednotlivých vesmírných objektů
(jako jsou hvězdy, galaxie, dokonce kupy galaxií .cz/Gravitace5-1. Kosmologický princip
je pak hypothéza, všechny polohy vesmíru jsou podstatě ekvivalentní, žádné místo ve
vesmíru není privilegované.2008 12:14:37]
.). Provedeme-li nějaký
experiment pak delším čase opakujeme téže laboratoři), opakujeme vlastně jiném
místě prostoru jiném čase, protože Země rámci začlenění několika pohybujících se
systémů již dostala jiného místa vesmíru. kosmologického principu *), který též
někdy označuje jako Koperníkův princip..
Hmota vesmíru rozdělena velmi nerovnoměrně: elementární částice tvoří atomy, shlukují
do hvězd planet, nichž hustota mnoho řádů vyšší než okolí; hvězdy jsou sdruženy do
http://astronuklfyzika.
*) třeba vlastně rozlišovat dvě úrovně kosmologického principu: Homogenita izotropie úrovni platnosti
fyzikálních zákonů, tj. Kosmologický princip může být principu ověřován laboratorně -
souvisí totiž těsně reprodukovatelností laboratorních fyzikálních experimentů. Přesto však podle zkušeností dostáváme mezích
přesnosti tytéž výsledky, což svědčí prospěch kosmologického principu fyzikální rovnocennosti
všech míst vesmíru.: Relativistická kosmologie
budoucnosti vysvětlit pomocí nich jeho globální stavbu evoluci. Vzniká otázka oprávněnosti
tak smělé extrapolace vesmír jako celek přece vůbec nemusí mít tytéž vlastnosti jako námi
pozorovaná jeho část..
Naše skromné místo vesmíru
V běžném životě pozorujeme, nedostatečná znalost vede nadutosti pýše, dokonalejší vědění budí
skromnost pokoru. Tak vědě. Nyní víme, jsme jen
pranepatrné organismy žijící maličkém zrnku prášku obrovsky rozlehlém kosmu. předpoklad, celém vesmíru platí fyzikální zákony všude stejně; Homogenita a
izotropie hlediska (průměrného) rozložení hmoty ostatních fyzikálních podmínek vesmíru.7).
V některých důležitých aspektech vesmír tedy metody jeho zkoumání) liší ostatních
fyzikálních soustav nimiž přírodě setkáváme.Ullmann V
