V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
(1.dr .
Rychlost, tedy hybnost volné částice, časově konstantní.
Pohybuje-li částice hmotnosti rychlostí dosazení (1. částic nulovou
klidovou hmotností však hybnost může zůstat konečná (vztah (1. (1.
(1.77)
Pokud síla působí jinak volnou částici, lze předpokládat, dodaná práce přemění na
kinetickou energii částice:
dEkin =def. Při v→c roste hmotnost nade všechny meze, což dynamickou překážkou
zabraňující tělesům nenulovou klidovou hmotností dosáhnout rychlosti světla. Interaguje-li částice okolím, rychlost
jejího pohybu obecně mění, přičemž měřítkem působící síly změna hybnosti částice jednotku
času:
F =def.
Pokud síla která příčinou změny hybnosti částice, dána jako funkce místa času, vztah
(1.
Pohybující těleso tedy vykazuje vyšší setrvačnou hmotnost, klade větší odpor proti dalšímu
urychlování.htm (15 38) [15.dr (dm/dt) .78)
http://astronuklfyzika. mv.76) rovnicí pohybu dané částice.cz/Gravitace1-6.Ullmann V.: Gravitace její místo fyzice
m √(1 v2/c2) (1.2008 12:14:32]
. rozdíl Newtonovy mechaniky proměnnost způsobuje,
že vektory síly zrychlení nemusejí mít stejný směr.76) (1.v.75) dává při v=c neurčitý výraz
0/0), rychlost částice však vždy musí být rovna přesně Hybnost takové částice nulovou klidovou
hmotností pak třeba udávat zvlášť nezávisle její rychlosti (která identicky rovna c).75) dostaneme
dEkin (dv/dt) .76)
Tuto definici síly výhodné ponechat relativistické mechanice, protože (na rozdíl součinu
hmotnosti zrychlení) vede ekvivalenci zákona akce reakce zákonem zachování hybnosti.75)
kde vlastní neboli klidová hmotnost částice shodná hmotností Newtonovské mechanice.dv/√(1 -v2/c2)3 .10.
Práce vykonaná silou danou částicí hmotnosti se, stejně jako Newtonově mechanice,
definuje jako součin působící síly vzdálenosti, kterou během tohoto působení částice prošla:
dA =def.dv v2dm =
= mov. F
