V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Pohybuje-li částice hmotnosti rychlostí dosazení (1.76) (1.v.76)
Tuto definici síly výhodné ponechat relativistické mechanice, protože (na rozdíl součinu
hmotnosti zrychlení) vede ekvivalenci zákona akce reakce zákonem zachování hybnosti.: Gravitace její místo fyzice
m √(1 v2/c2) (1.
Pohybující těleso tedy vykazuje vyšší setrvačnou hmotnost, klade větší odpor proti dalšímu
urychlování. F.dr (dm/dt) .
Rychlost, tedy hybnost volné částice, časově konstantní.2008 12:14:32]
.75) dostaneme
dEkin (dv/dt) . Při v→c roste hmotnost nade všechny meze, což dynamickou překážkou
zabraňující tělesům nenulovou klidovou hmotností dosáhnout rychlosti světla.75) dává při v=c neurčitý výraz
0/0), rychlost částice však vždy musí být rovna přesně Hybnost takové částice nulovou klidovou
hmotností pak třeba udávat zvlášť nezávisle její rychlosti (která identicky rovna c).78)
http://astronuklfyzika.77)
Pokud síla působí jinak volnou částici, lze předpokládat, dodaná práce přemění na
kinetickou energii částice:
dEkin =def. rozdíl Newtonovy mechaniky proměnnost způsobuje,
že vektory síly zrychlení nemusejí mít stejný směr.10. Interaguje-li částice okolím, rychlost
jejího pohybu obecně mění, přičemž měřítkem působící síly změna hybnosti částice jednotku
času:
F =def.Ullmann V.dv v2dm =
= mov.
(1.76) rovnicí pohybu dané částice. (1.
Práce vykonaná silou danou částicí hmotnosti se, stejně jako Newtonově mechanice,
definuje jako součin působící síly vzdálenosti, kterou během tohoto působení částice prošla:
dA =def.cz/Gravitace1-6. částic nulovou
klidovou hmotností však hybnost může zůstat konečná (vztah (1.dr .75)
kde vlastní neboli klidová hmotnost částice shodná hmotností Newtonovské mechanice. (1.
Pokud síla která příčinou změny hybnosti částice, dána jako funkce místa času, vztah
(1.htm (15 38) [15. mv.dv/√(1 -v2/c2)3
