V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Práce vykonaná silou danou částicí hmotnosti se, stejně jako Newtonově mechanice,
definuje jako součin působící síly vzdálenosti, kterou během tohoto působení částice prošla:
dA =def. mv.76) (1. Při v→c roste hmotnost nade všechny meze, což dynamickou překážkou
zabraňující tělesům nenulovou klidovou hmotností dosáhnout rychlosti světla.
Pohybuje-li částice hmotnosti rychlostí dosazení (1.
Pohybující těleso tedy vykazuje vyšší setrvačnou hmotnost, klade větší odpor proti dalšímu
urychlování.dr .htm (15 38) [15. rozdíl Newtonovy mechaniky proměnnost způsobuje,
že vektory síly zrychlení nemusejí mít stejný směr.75) dává při v=c neurčitý výraz
0/0), rychlost částice však vždy musí být rovna přesně Hybnost takové částice nulovou klidovou
hmotností pak třeba udávat zvlášť nezávisle její rychlosti (která identicky rovna c).
(1.76)
Tuto definici síly výhodné ponechat relativistické mechanice, protože (na rozdíl součinu
hmotnosti zrychlení) vede ekvivalenci zákona akce reakce zákonem zachování hybnosti.v.: Gravitace její místo fyzice
m √(1 v2/c2) (1.dv/√(1 -v2/c2)3 .77)
Pokud síla působí jinak volnou částici, lze předpokládat, dodaná práce přemění na
kinetickou energii částice:
dEkin =def.dv v2dm =
= mov.dr (dm/dt) .cz/Gravitace1-6.76) rovnicí pohybu dané částice.10. Interaguje-li částice okolím, rychlost
jejího pohybu obecně mění, přičemž měřítkem působící síly změna hybnosti částice jednotku
času:
F =def.75)
kde vlastní neboli klidová hmotnost částice shodná hmotností Newtonovské mechanice. částic nulovou
klidovou hmotností však hybnost může zůstat konečná (vztah (1. (1.78)
http://astronuklfyzika.75) dostaneme
dEkin (dv/dt) .2008 12:14:32]
.
Pokud síla která příčinou změny hybnosti částice, dána jako funkce místa času, vztah
(1.
Rychlost, tedy hybnost volné částice, časově konstantní.Ullmann V. (1. F
